Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBubákov aneb velké pády
Autor
Aaria
Bubákov aneb velké pády
Zatímco si to moji spolužáci svištěli dolů ze svahu vražednou rychlostí, já řešila problém zvaný "gravitace". Ať jsem dělala, co jsem dělala, země mě pořád přitahovala. Ten, kdo si pamatuje své začátky na lyžích, jistě ví o čem mluvím. Po dlouhé době jsem vyřešila problém rovnováhy. Šťastná jako blecha jsem se pustila z kopce. Nepočítala jsem však s dalšími překážkami typu: lyžaři, lampa, vybírání zatáček a brždění. Snad jen díky mému ječáku a duchapřítomnosti lidí, jsem nikoho nezabila. Postupem času jsem začala trošku ovládat lyže, takže občas jeli tam, kam jsem potřebovala. Den se chýlil ke konci a já se musela dostat dolů do chaty. Další problém: Jak sjet dolů z velkého svahu a nezabít se? V duchu jsem proklínala přírodu, která svými jevy vytvořila dole prudký svah, a nad ním ten mírnější. Copak nepomyslela na chudáky začátečníky? Velice brzy jsem přišla na to, že tímto se nemá smysl zabývat, a pokud nechci zmrznout je nezbytné abych vymýšlela způsob, jak se dostat dolů. Ráda bych řekla, že mě moje kámoška pomohla. Opak je pravdou. Ta, která mě měla psychicky podporovat, mě vyhrožovala div ne smrtí. Řvala na mě, že jestli to nesjedu, tak... Nicméně k chatě jsem se po půl hodině dostala. Sice šíleným způsobem, ale dostala! Škody nebyli žádné, jen má psychika utrpěla. Ale nemyslete si, že moje kámoška z toho vylezla se zdravou kůží! Za její "podporu" jsem ji (samozřejmě nechtěně) vyrobila solidní jelito. I přes všechny nástrahy prvního dne, jsem hodnotila svůj výkon na výbornou. Uznejte, žádný mrtvý (jen těžce zranění), sloupy na svém místě a já živa a zdráva. Závěrem musím dodat, že ke konci lyžáku jsem úspěšně držela krok se spolužáky, a že zraněných ubývalo. A také to, že se nemohu dočkat další zimy a dalších "velkých pádů". |