Dívky z Bania Šanta

Dívky z Bania Šanta

I.

Krajinou protkanou uštknutím monzunu

toulal se sezonní malíř

Chtěl zpodobnit čukrí stojící na břehu

bengálské gejší z vln mají vějíř

Květy, to bohatství Bangladéše

utopené v této mlčenlivé krajině

v zemi rikš a přelidněné naděje

Nevěstko v záblesku majáku

chudého života

přívoz zpět domů ti nejede

II.

Dnes pro ně soumrak hvězdy nerozsvítí

ani kdykoli jindy

Čas povadá a kape v rezivění

barvě věna, však dnes ne ke snoubení

skřípoucí lucerny povlávají

nad bahenní lázní

S nádechem svobody čajových plantáží

vrženy do vodních proudů

na šíjích rodinná závaží

III.

Nebyl to jen podomní vyslanec bídy

kdo vyrval perly sotva dostříbřené

skořápky pannen vycpával betelem

Milenky z terakotu zbloudilé

ve východní verzi labyrintu lásek

chtěly jste být z kamene

IV.

Chtěl tedy malovat spanilé jízdy

poutník skromně hledící zpovzdálí

malý člověk líbající bohy

než se vůle světa ustálí

Ke královnám připlouvají loďky

koráby rozhřešení vítá svatá zem

neprodejné city odvezly však odsud

odpustek nad veřejí nehledej

V.

Po nocích kreslíval na vetchém voru

opony z barevných látek

zvedal je pro sebe zlatými stopkami z jejich čel

jednoho dne zvědav dotkl se pevniny

Nad ránem plátno pak hladinám příliv

tichounce s účastí rozestřel

Trefený do srdce šípem z akátu v rukou dítěte

dívky z Bania Šanta, jste snad prokleté?