a konečně na mne vystřelil

ten zdánlivě mramorový Amorek z altánku odnaproti

vyslal si na mě -však já už tušil že to přijde- A-morovou ránu

oh nemohl jsem se dočkat než mi do morku srdce vrazí hrot

ránu cennější nad jackpot nad obraz co schopni jsou mumlat literáti

běžím té střele vstříc -už nemám strach- že to své nikdy nedostanu

přesto ten okamžik příliš trvá trvá přespříliš než je vhod

běžím a rozpínám brnění a frak a svetr pletený pratetou

noční košilku tílko -obvaz minulé rány nepřesné- natrhávám

a moje paměť předem již plane tou osobou jež je tu pro mne ta pravá

napětím vzepjatý -za obzor ostří nahlížím- jsem v jedné letce s ostříži---

už se mi rýsuje---  s kým bude nebe--- s kým budu osudem brouzdat se na lyžích---

už vidím dojatý--- vidím --- sám sebe