Check your smile

Krásně se na vás usmíváme,

zatímco v duši si o vás myslíme své.

Tak stáhnout vlasy, hodit gumičku, kšilt a jde se na to.

„Kde jsi? Už půl minuty máš být na pracovišti!“

Hezky protančit kolem strojů – všude se smaží, peče, obkládá.

,,Jdeš na hranolky.”

Hmm, fajn.

Tiše si broukala písničku a zcela mechanicky prováděla úkony, které se od ní čekají

vzít tu věc, nasypat tam, hodit do toho, zashekovat, pak vyndat, nasypat, posolit a jede se dál

Už nevnímala, kdyby teď přišel skoro kdokoli, tak by se na něj jen podívala a zeptala se jaké chce.

Co na tom, že by to mohl třeba právě on?

Tcc, to určitě..Prej ON, houby s octem a se smetanou navrh, žádnej on není, ani tam, ani tady; prostě nikde..Táák a máte to a já to teď tady to hezky hodím na písmoňe, ovšem zase pod Elišku..ono přece jen na jájinku to dát nemůžu..Vím že to není žádné extra dílo, ono teda není ještě ani dokončené, ale prostě to tam dám a vy, moji drazí čtenáři a spol., si s tím dělejte co chcete, v tom nejlepším slova smyslu. Ovšem musím uznat, že je zajímavé kam se mi moje úvaha o mé drahé bývalé brigádě ubírá. Původně to mělo být jen o smažení, vaření a kdesi cosi a snad i o pár přátelích a kamarádech, kterých tam bylo požehnaně a všichni jsou to fajn lidi, teda aspoň většina. No, jak jsme se s kámošem shodli – oni tam zcela jistě vypouští do vzduchu něco, po čem je člověk free a cool a tak dále, proto jste schopni osm i více hodin stát na nohou a s úsměvem poslouchat kolikrát úplně..ehm..úžasné, dokonalé a naprosto správné rady...Tákže, ano, uznávám sedím na terminálu a čekám na autobus, který tentokrát už musím stihnout, ne jako ty předchozí dva, jež mi utekli ze zcela podivných důvodů, teda ten první ujel, páč jsme vyšla pozdě od kámošky, ale ten druhej mi ujel, páč jsem se špatně koukla na hodiny a moje drahá matka si teď myslí kdo ví co..grr..ale to bych neřešila, má na to svým způsobem právo, ale ne vlastně, já si to řeknu, štve mě to! Děkuji ti anděli, opravdu moc..(Říkáte, že je to poznámka mimo? Hmm, jak pro koho..)

No nic, popojedem..(fakt mě zajímá, jestli tohle někdo bude číst a taky jestli to vůbec na toho písmáčka dám, ale jo asi jo, a možná dokonce pod sebe, ale to se ještě uvidí)

Takže bysme se mohli vrátit k brigádám, ne? Mám na to ještě dvacet minut. A anděla řešit odmítám a zbytek se ještě uvidí, uvidíme kolik toho napíšem za dvacet minut.Hmm tak asi moc toho nebude, snažila jsem se odepsat matince, ale mobil jaksi nefunguje..Už asi měsíc mám svůj normální mobil rozbitej a můj drahý otec mi ho ještě nespravil, ačkoli ho o to neustále prosím a kdesi cosi. Takže jsem nucena používat tenhle můj starej křáp, kterej se vybíjí už když se jen na něj ošklivě podíváte. Takže k těm brigádám, strávila jsem vcelku úžasný rok a půl v jisté nejmenované restauraci, ze začátku to bylo fajn, ale ke konci už nic moc. Ale můžu s klidem říct, že to není špatné místo, jen někteří lidé... No nic, beztak mi za chvilku jede ten bus, poslední, takže ten musím stihnout stopercentně, nebo se můžu jít třeba klouzat, což by teda zrovna dnes nebyl problém, že? :,)

Tak páčky omáčky :,)