Pan Bichle

Pan Bichle

Již nějaký čas mne navštěvuje strašidlo. Zpočátku mě navštěvovalo zřídkakdy. Poté jeho návštěvnost rostla přímo úměrně s blížící se maturitou. Maturita tedy odpovídala za zrození mého nového nočního návštěvníka, tudíž byla jeho stvořitelem.

Pamatuji si, jak poprvé za mnou přišel jako dvaceti stránkový drobeček, ale s mými rostoucími obavami nabíral neskutečný počet stran, až se z něj stal cvalík o tisíci stránek. Měl pevnou koženou vazbu, lehce zasypanou prachem a vypadal jak vytažen z toho nejtemnějšího a nejstaršího archivu. Vznášeje se nade mnou šustil svými listy a nemohla jsem se zbavit pocitu, že to zní jako ukolébavka či šum podzimního listí na stromech. Po přehlídce jeho zažloutlých listů a koncertě ledabyle vystrčil knižní provázkovou záložku a začal mě s ní šimrat na nose. Do této chvíle mi byla jeho přítomnost příjemná. Bohužel pak začalo jeho speciální strašení. Píši speciální, neboť to nebylo ono klasické strašení, jak jsme zvyklí z pohádek nebo z různých hororů, nenaháněl mi hrůzu ani strach. Snažil se jen najít mé slabé stránky a dát mi to pěkně najevo. Začal mít dotěrné a otázky a byl neústupný jak detektiv při výslechu. Ptal se, zda-li jsem se učila, jestliže jsem se neučila, zajímalo ho, co mohlo být důležitější než soustavná příprava na maturitu. Mé výmluvy neakceptoval. Pokud jsem byla vyzbrojena znalostmi, neváhal se mě přezkušovat. Když jsem obhájila své vědomosti, radostí se celý zachvěl a v měsíčním světle se zaleskla zlatavá písmena na jeho kabátku, tedy na jeho vazbě, která tvořila nápis: „Všude byl, všechno zná.“ Sáhodlouhé hodiny dokázal mluvit o prvopočátcích veškerého vědění světa. Byl u zrodu i takového účetnictví či ekonomie. Po precizní ukázce jak se účtuje leasing, plynule přešel na ekonomické výpočty a to například jak pro nás onen leasing byl výhodný a poté si ještě k tomu všemu bleskově vypočetl optimální výši kterékoliv daně. Také s oblibou nalistoval prázdný list, na který bez větších problémů sepsal smlouvu o předávání vědomostí studence za oplátku tím, že mu musí vyčistit vazbu, aby všichni viděli jak je krásný. Možná mě příště překvapí tím, že sepíše objednávku na speciální čistící prostředky pro knihy, třeba aby byl prachuvzdorný. Otázkou zůstává, kdy budu konečně já „strašidluvzdorná.“ Po předvedení svého umu na mě spiklenecky mrkne svými pěkně zpracovanými kukadly na straně pět set a pět set jedna, tedy přesně uprostřed a široce se usměje svou také zdařile nakreslenou pusou, která ovšem zabírá obě dvě stránky.

Když zrovna nemá pan Bichle náladu na strašení, tak vypráví své zážitky ze svého dvaceti stránkového mládí a jen tak mi levituje nad obličejem, přičemž příjemně víří vzduch. Jeho cílem je posbírat veškerou moudrost světa, což dělá během toho, co já spím, pokud mě tedy zrovna nestraší. Tvrdí, že línější a nezodpovědnější stvoření neviděl, ale bude se mě snažit příslušně vzdělávat. Prý i provedl zápis do svých vzácných listů, neboť jsem člověk bídný, ale na druhou stranu zajímavý a nevšední. Co k tomu říci, snad jen to, že to samé si myslím já o něm. A jak můžeme pozorovat, z našeho knižního strašidýlka se vyklubal i pan psycholog. Pan Bichle je charakter mnoha tváři, barev i povolání. Slíbil mi, že se naposledy uvidíme den před maturitou, ale bohužel mám špatné tušení, že pokud se mi zadaří dostat se na vysokou školu, pan Bichle se opět vrátí. Jelikož dosti pochybuji, že by změnil svůj zlozvyk nabírat stránky při mých rostoucích obavách, tak si nedokáži představit, jak by asi vypadal před zkouškami či diplomovou prací. Asi by měl minimálně dvě tuny a nespočitatelně stran. Těším se, až jeho tyranizování mých vědomostí skončí a já si budu moci nechat zase něco pěkného zdát.