Jsi

***

zvláštní, že skoro každej má alespoň jednu báseň: jsi... jsi... jsi... :-) tahle je ale zajímavější a s lag-n.lol-em se shodnu na tom, že mě hodně zaujaly některý obrazy...určitě to v sobě něco má. Jen bych vytknul trochu moc okatý oxymorón "spoutá nespoutané" ...ale to je drobnůstka a navíc podobný věci taky používám

Člověk je vším a zároveň ničím.

závěr je dost symbolický...líbí TIP

Díky moc za kritiky. Určitě si z toho něco vezmu. Jinak to bylo opravdu myšlené jako milostné vyznání.:)

Ja viem, že je to tvoja báseň, ale ja osobne by som ju okresala. Opakovanie tam síce má svoj význam, ale z môjho uhla pohľadu báseň zakpáva o seba samú. Malou naději by osm skôr prehodila na nejakú a slovo mocnina úplne vyhodila. posledný verš, nejsi ... sme, by som vyhodila úplne, nech si čitateľ doplní sám čo chce - asi takto Jsi. Jsi vteřina s obsahem tisíce myšlenek, kterým mé smysly dávají obraz. Jsi napětí psa čekajícího na odměnu, panice svlečeného v posteli své učitelky. Jsi naděje umírajícího na posmrtný život. Naděje, že ještě existuje alespoň malá (nějaká) naděje. Jsi plamen žhnoucí paprsky na tvář i plamen co vypálí díru černé díře. Jsi voda co zkrotí nezkrotnou žízeň; voda co spoutá nespoutané. Jsi mé pokání i odpuštění, můj život na druhou (mocninu). Jsi střet zájmů mého Já. ale ako hovorím, je to tvoja báseň, toto je len môj pocit, názor, pohľad ... :) takže tak

a oprav si - cekajícího