Trpím a rád

Budu věřit.

Budu se snažit.

Udělám to.

Zvládnu to.

Změním se.

Patřím si.

To vše jsou silná slova. Já stále hledám skutečnosti, které lidé nikdy nepochopí. Ještě nejsme tak dokonalí, abychom na to měli. Ale patří celý svět lidem?

Já jsem se narodil.

Já jsem se snažil.

Já jsem to pěkně zmařil.

Dokážu se ještě polepšit? Vylepšit? Nevím, když mi v tom bráníte. Nevím, za jak dlouho mi to vyjde. Dělal jsem všechno snad zbytečně? Učili mě, že jsem já ten vyvolený. A teď mě vyhodili do sraček.

Lidé bojovali.

Lidé uctívali.

Lidé doufali.

Neustále se učím, že se někdo snažil o sociální jistoty. O zdraví. O odbourání pokušení. Je tolik vědeckých materiálů, které nám jsou zatraceny. Přitom nám můžou být prospěšné. Ale nikdo to nepřiblížil. Nám obyčejným lidem.

Nikdo není špatný.

Někdo je otrokem.

Někdo trpí za činy druhých.

Ty za to nemůžeš. To cizí. Cizí lidé, kteří na tobě zanechali svoje stopy. Ale pykáš za to ty. To jo. Tak se odpoutej. Lidé a vy prozřete ze své clony.

Vím o nich.

Žiju.

Přemýšlím.

»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»

A teď se omlouvám všem, kterým jsem slíbil, že budu dobrý spisovatel. To, co jsem teďka napsal je škaredé. Ale je to minulost, která nesmí být zapomenuta. Díky komunisti! Neberte to osobně, ale berte to na svůj kabát. Tyto škváry už nechci psát, ale lidé to musí vědět. Neubližujte. Děkuji. Snad už někdy napíšu něco hezkého, ale ta písnička ve mně vzbudila mé chmury. Tak třeba příště.