Dopis

V tísnivé schránce smutného srdce

leží si leží popsaný list.

Dlouho již podává toužebně ruce,

ale nechci ho, nechci ho číst.

Přecházím nervozně, v hrudi mi buší;

žlutavá obálka, razítka půl.

Třesou se ruce a rty stále sušší

šeptají neslyšně: do rány sůl.

Zdá se mi o moři, příboj mě dusí,

bouře se divoce duší žene.

A oči pálí mě, číst dál však musí;

hlásky jsou slzami rozmazané.

Teď hoří oheň a vzpomínky pálí,

ten plamen hořkosti v srdci se vzňal.

Začínám znovu, vždyť nejsme už malí

na nohy pomáhá života Král.