kapičky stínů křídel

z dechu stínů

  visících ze stropu

      snažím se číst          nevyřčené               

hnětu

    vzduch kolem

       kuličky posílám k protější zdi

pocítím

         ve vracejících se

                               smyšlené

nadechuji

    až z pod podlahy

  budu vnímat

             i to co do vrb není

krouží kolem

          lační střípků  

             s vlhnoucími křídly

  na tváři cítím

          slzy zítřků

                   tříštivé        přemítání

šustí

  vyjadřují se nocí 

     s nocí se předhánějí

tančí před očima

                   i se svými splíny

svrbí v zápěstích

             se vším co nahlas nechceš

šimrají na loktech

                    co ještě tak můžeš

          plíží se i po celém těle

                           někdy se mají

                                              i skvěle

jak dostat někoho

                        sebe

zlámat sirky nestačí

              hnízdo

                      je dávno prázdné

a hvězdy uléhají

                    jen do třpytu…