Povzdech tuláka

Nejhůř je v březnu po půlnoci
teplo a světlo za okny nad námi
alkohol přítel náš  i genius loci
špína a sníh pod skvoucími hvězdami

dávám se do polí, abych byl daleký
světu, který mne vydávil
zbývá mi chvíle a pak Bůh na věky
spílám mu, že mne otrávil

časem jen láteřím, časem jsem v pohodě
modlím se, přemýšlím o divném osudu
všechno jsou vidiny, všechno je na vodě
sám sebou stanu se po tom, co nebudu

(7. března 2010)