Wueg 3.část

Takhle jsem si fantasy opravdu nepředstavoval...

 

 

VI.

 

 

Skupinka mnichů stála před schody směřujícími dolů. Tam se vchod rozšiřoval do jakési hranaté jeskyně.

A Finarmil ukazoval právě tam.

Nad vchodem svítil zelený čtverec s písmenem M a nápisem (jak věděli jen Mojen a Segrus) Můstek.

„Bludiště jakési,“ zavrčel Tydeir.

“Podchod. Musíme do něj vkročit. Jau!“ vyjekl Segrus.

„Rulymide, ty máš ale tvrdé lokty! Co je?“

„Segrusi, já si nemůžu pomoct, tahle člověčí podoba, kterou jsi mi udělil, to nevydrží! Cítíš tu vůni? Támhle!“

Všichni se otočili od schodů na opačnou stranu, kde stál stánek s občerstvením.

„Ten ňamburger byl málo,“ upnul Rulymid zoufalý pohled na čaroděje.

“A navíc nás zanedlouho čeká cesta zpět,“ přisadil si Horé-wiq, jehož svalnatá postava nepochybně žádala rovněž velké množství energie.

Segrus pevně stiskl rty. Je to naposled. Budiž. Pak přikývl.

„Jdeme!“

Sedm mnichů vykročilo za pravou václavskou klobásou.

„Máš platidlo?“ zajímal se Rulymid.

„Jistě. Počkejte tady, dejte si odstup!“ zaduněl Segrusův hlas. „Vyřídím to jen s Mojenem!“

Zatímco pět kapucínů zvědavě pozorovalo proces směny peněz za potravu, odlepil se od stěny přilehlé budovy pár zarostlých pobudů.

„Daj děněg, něma jelo, něma nogu, invalid!“ ozvalo se najednou za skupinkou. Jeden z otrhanců zvedal pahýl stehna, zatímco ho druhý podpíral.

To už se vracel Segrus s Mojenem a klobásami.

„Padejte!“ zařval hned na žebráky.

„A vy taky padejte! Dolů po schodech!“ dodal jen o málo tišeji obecnou řečí ke svým společníkům.

Postavy v černých sutanách a s klobásami na táccích v rukou rychle zmizely do podchodu.

VII.

Ani v podchodu neupoutali spokojeně pomlaskávající černokabátníci kupodivu žádnou pozornost.

„Alespoň žebráci se neliší od toho, co známe. Ale tady pozor, mohli by být agresivní. Zdejší příslušníci policie, hech... chci říct stráže, nechtějí raději nic vidět, jakmile dojde třeba na pěsti,“ přednášel dál Segrus a již ze zvyku uštědřil herdu do zad Poldrokovi, kterému zaskočil kousek uzeniny.

„Ty Segrusi, zbyly ti peníze?“ zakňoural opět Rulymid šeptem.

„Ano, co pořád máš, už je potřebovat nebudeme. Jsme blízko, že?“ obrátil Segrus pohled na Finarmila. Ten s plnou pusou horlivě přikývl.

„No, právě!“ blýsklo v očích Rulymidovi.„Když už platidlo nepotřebujeme a nahoře jsou ti chudáci, můžeme udělat dobrý skutek. Sám jsi říkal, že jsme vlastně kněží.“

Segrus, který se rovněž zakousl do klobásy, polkl a sáhl rezignovaně do kapsy pro zbytek peněz.

„Nejsem přesvědčen, že je to správné, ale budiž. Jdi s ...“ očima přelétl skupinku, kde již byl po jídle (pochopitelně mimo Rulymida) ještě Horé-wiq. “...Horé-wiqem, ať se o tebe nebojím. Kéž má tvá dušička pokoj. A švihněte!“

Troll a drak odhodili tácky a s penězi v rukou vystoupali z podchodu. Čaroděj obrátil oči v sloup: „Jako malé děti, kdyby se to tak obešlo bez některých z nich. Ale to nejde...“

 

Všichni dojedli. Mojen s Tydeirem sebrali na pokyn Segruse prázdné tácky od klobás a když zjistili, že odpadkové koše se v podchodu nenacházejí, vykročili ke schodům. Mojen si pamatoval, že nádoby jsou umístěny hned nahoře.

Než vkročil Mojen na první schod, pozvedl pohled vzhůru a otevřel pusu do velikého Ó. Proti němu se totiž dolů řítil rozzářený Rulymid s vykasanou suknicí, kterou držel oběma rukama. V suknici měl nejméně dva tucty klobás. Za ním sbíhal s provinilým pohledem Horé-wiq.

Chrochtající Rulymid teď na schodech málem srazil jakýsi pár ve večerních šatech.

Paní se podívala opravdu zle a cosi zaječela vysokým hlasem.

Rulymid ji stačil ještě odzbrojit zubatým úsměvem a slovy „Suómi!“

„Ne...“ hlesl Segrus, ale vzápětí se vzpamatoval a vytáhl hůlku. „Koukám, že jsi zdejší tržní zvyky odkoukal znamenitě!“ zahřímal na Rulymida, kterému úsměv náhle zkameněl. Koneckonců u trolla nic podivného.

Mág vyřešil situaci bez prodlení.

„Rychle, do kruhu!“ sykl na ostatní.

Malé zablesknutí a Rulymidovi zbylo jen mastné roucho.

„Tak, a spěchejme ke konci,“ oddechl si těžce Segrus a setřel pot z čela. Ani nevěděl, kdy se mu tam vzal. To si tedy nemyslel, že to bude taková fuška. Jde to ale ráz na ráz.

„Finarmile, veď nás.“

Bledý vnímavý elf vykročil za hlasem kamene a šest postav ho následovalo.

---