Jarní o převaze čmelákovi

Málem jsem se srazil

se čmelákem,

bručel odhodlaně,

zrozen jako rytíř.

Nejsem žena,

neumím okouzlit krásou

a nebojím se síly,

toho co vždy rozhodne,

i když celý život

po mě šlapali silnější samci,

vysmívají se mi sráči,

ale já hodil kličku.

Seru na ně,

nemohou mi ublížit jako v dětství,

kdy každý dospělý

tě mohl profackovat dle libosti,

až jsi se strachem pomočil.

Nikdy se nepotkáš s nadsamci,

žijícími ve virtuální realitě

Kanárských ostrovů.

I na ně seru,

protože přes ty milióny,

mimochodem špinavé

a smrdící lidskou krví,

jsou to paka a vždycky budou.

Múzy a duchovní svět

mi nevezmou

žádní vládci tohoto světa,

i na ně seru,

ať si válčí za svého

boha molocha sami,

kdyby si byl spravedlivý ó bože,

tak je všechny naházíš do moře,

břicha zašitá kamením.

I když plebs je hloupý

a ubohý k pláči,

jejich kvantita smete spolehlivě

každou moc

i jejího hovnářského papeže,

tak pozor na množství drobků,

házených z vašich přemaštěných stolů.

Jsem na tvé straně čmeláku.

Jaro!

                                          26.3. 2010

 

 

---