Hloupý Honza

Bylo krátce před polednem. Hloupého Honzu cosi probudilo. "Mámo, běž se podívat, co se děje!" přikázal. Matka vyšla z domu. Po chvíli se vrátila.

"Královský bubeník právě vybubnoval, že se v království usídlil zlý drak. Chce sežrat královskou dceru v den jejích osmnáctých narozenin. Kdo draka zabije, dostane ruku princezny a půl království k tomu!" informovala suše.

"Připrav mi uzlík s buchtami, já se o to pokusím!"

Matka neříkala nic. Byla si jistá, že se její syn brzo vrátí. Za celý život nedošel dál, jak na dvorek na záchod. Sbalila tedy pekáč buchet a popřála mu hodně štěstí. Hloupý Honza se vydal na cestu. Po několika mílích měl buchty už skoro snědené. Zbývala mu poslední...

"Honzíku, rozděl se se mnou!" pravil jakýsi stařík sedící na rozcestí. Honza poznal příležitost. Během dlouhých nocí, kdy nemohl spát, protože spal přes den, mu matka vyprávěla pohádky, takže v tomto žebrákovi okamžitě rozeznal kouzelného dědečka. Rozdělil se tedy.

"Jseš hodný!" pravil děda. "Za odměnu ti dám nějakou kouzelnou věc" řekl. Vysypal brašnu od "gasmasky" a dal Honzovi vybrat. Ubrousek, měšec, hrnek, jakási olistovaná kniha, hřeben, píšťalka a další věci. Honza měl hned jasno. Vybral si hrnek.

"Vybral sis moudře", pravil onen dobrý člověk. "Hrnečku vař!" rozkázal. V hrnku se okamžitě začala vařit kaše. "Hrnečku, dost!" Kaše se vařit přestala.

"Pochopil's...?"

"Jasně!"

"Tak tady k tomu máš ještě lžíci! Ta už kouzelná neni, ale aspoň to budeš mít čim jíst..." Děda zmizel a Honza za soustavného vaření a ujídání kaše kráčel směrem k zámku.

Stráže ho ochotně pustily dovnitř. Všichni princové už dávno zmizeli a ani nikdo z chudiny nejevil zájem princeznu zachránit. Po zběžném prošacování na zbraně se tedy dostal až před krále.

"Čehož žádáš?" otázal se král.

"Přišel jsem zachránit princeznu!"

"Co k tomu potřebuješ...?" zeptal se panovník jakoby nacvičeně.

"Několik měšců a kobercovku" odpověděl Honza.

"Několik měšců dukátů...?!" V králově hlase bylo znát podezření...

"Prázdnejch!"

"A dál...?"

"Jeden dukát."

Král se podíval na komořího. Ten se uklonil a odešel. Po chvíli přinesl vše požadované. Králi sice nebylo jasné, na co ty věci budou, ale bylo mu to celkem jedno. V duchu už plánoval pohřeb nestrávených zbytků své dcery. Honza chvatně opustil zámek.

Cestou navštívil obchodníka se smíšeným zbožím a peníze vrácené ve stříbře a mědi ihned projedl a propil v nejbližší hospodě. Pak pokračoval v cestě k dračí sluji. Skryl se v křoví, poslouchal a pozoroval okolí. Když nic nezaregistroval, začal se maskován větvičkami plížit blíže. Na nějakých třicet sáhů od sluje opět zkontroloval své okolí, přimáčknut k zemi. Nic se nedělo.  Vytáhl tedy kouzelný hrníček a omotal ho lepící páskou na koberce. Naposledy zkontroloval okolí. Všude byl klid. Zařval tedy: "Hrníčku, vař!!!", urval zuby ucho od hrnku a vhodil ho do jeskyně.

Vchod do sluje se okamžitě zavařil kaší. "Jo!" zvolal Honza a udělal gesto rukou zaťatou v pěst. "Chcípni, parchante!!!" Pak pomalu vyšel ze křoví, aby si prohlédl dílo zkázy. Kaše zavařila vchod do sluje. Svou konzistencí a chutí připomínala montážní pěnu k těsnění plastových oken. Tím se ta bestie určitě zadusí...

Nad hlavou mu přelétl stín. Vytušil nebezpečí... Měl pravdu! Jeho instinkt ho varoval správně. Před jeskyní přistál drak. V době útoku zrovna nebyl ve sluji, odletěl se někam vychcat. Pohled z očí do šesti očí... Honza se pokusil o nemožné. Dal se na útěk...

Drak se ani neobtěžoval vzlétnout. Líným krokem Honzu došel, rozerval ho na kusy a sežral. "Blbče!" pomyslel si.

*****

Do půl hodiny se ukázalo, kdo je tu vlastně blbec... Drak dostal průjem, začal zvracet a spustila se mu krev z nosu. O chvíli později se svíjel na zemi ve strašlivých křečích a nemohl popadnout dech. Do hodiny bylo po něm. Honza měl totiž i plán "B". Kapsy měl nacpané koženými měšci s chloridem rtuťnatým, jedním z nejsilnějších anorganických jedů. Dříve se používal k hubení hlodavců, impregnaci dřeva proti hnilobě a k moření osiva. Jak Honza věděl, že je tato látka jedovatá? Matka mu totiž přísně zakázala jíst zrní z plechovky na podlaze kadibudky, neboť je to otrávená nástraha určená k likvidaci potkanů. On však neuposlechl, několik zrníček snědl a posral se. Vlastně měl štěstí, že koncentrace účinné látky byla tak nízká...

A všichni žili šťastně, až do smrti. Vyjma krále a princezny. Král byl kvůli ekonomické krizi způsobené svojí rozhazovačností nucen vyhlásit státní bankrot a po následném povstání skončil v uranových dolech. Princezna se po celý zbytek života živila pouze příležitostnou prací a zemřela jako stará panna, protože jí pro její třídní původ nikdo nechtěl...