Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřátelé
26. 10. 2001
1
0
563
Autor
Tazz
Jsou tu a možná o nich ani nevíš. Tiše Tě doprovází kdesi v dálce a Ty je letmo přehlížíš. Moc nemluví, snad proto, že jste si blízcí. Ale snad si tu blízkost ani neuvědomuješ. A pak, když potřebuješ, přijdou a pomohou a jsou tu na ten krátký okamžik s Tebou. Najednou pochopíš, ano, vždyť Oni, Oni jsou ti praví ! Prosím, zůstaňte ! Alespoň chvíli ! Přesto zmizí dříve, než stačíš vyslovit své díky. Proč ? Proč nemůžeme vidět více ? Ne, třebaže je nevidíš, jsou tu stále a Ty už to víš. Jsou tu a snad, prosím, snad tu i budou.
No, je to takový hezký, idealistický a hlavně už tisíckrát úplně stejný ...
pripomnelo mi to jednu moji kamosku...po sestnacti letech zivota v takovejch idealech si podrezala zily...promin, fakt me to napadlo...