PŘIZNÁNÍ

PŘIZNÁNÍ

Láska letí kolem a já se přiznávám se sklopenou hlavou, že žárlím.

Žárlím na vítr, který tě smí pohladil ve vlasech.

Žárlím na vzduch, který se smí dotýkat tvých rtů a dát ti život.

Žárlím na slunce, které tě smí líbat svými paprsky.

Žárlím na šaty, které smí objímat tvé tělo.

Žárlím na zvuk, který zaujal tvou pozornost.

Žárlím na obraz, který si přitáhl tvůj pohled.

Žárlím na vše krásné, čeho se chceš dotknout.

Žárlím na toho, kdo smí slyšet tvůj hlas.

Žárlím na toho, kdo ti stojí za to, abys ho oslovil.

A ty?

Ty říkáš, že jen já jsem vítr, který tě smí hladit ve vlasech.

Že jen já jsem vzduch, který se smí dotknout tvých rtů a dávám ti život.

Že jen já jsem slunce, které tě smí líbat.

Že chceš, abych já byla jako šaty, co objímají tvé tělo.

Že můj hlas  je ten zvuk, který zaujal tvou pozornost.

 Že jedině já jsem ta, co přitáhla tvůj pohled.

Že jen já jsem ta krása, co se jí chceš dotknout.

Že jen já smím slyšet tvůj hlas.

A jen mě patří  tvoje slova, které říkají, že mě miluješ,

že všechno co říkáš mi slibuješ.

Že tvé srdce  to všechno zná,

protože žárlíš  stejně jako já.