Maminčin nářek

Jen přijdu domů, už hlava mě bolí,

sousedi vedle ti slibujou holi!

Můžeš mi vysvětlit, co jsi zas dělal,

to musím věčně být nad tebou bdělá?!

Svléknu ti mikinu, tričko i kalhoty,

nikdo tak nezlobí, to děláš jenom ty!

Ty musíš všude po městě slídit,

to si se, synáčku, musel tak zřídit?!!

Do kávy třídní své rozdrolíš křídu,

a co já, ubohá, jak k tomu přijdu?

Ředitel volá mě, musím pryč z práce,

to nemáš k zábavě nic? Jenom rvát se?

....

Přes tyhle všechny tvé průšvihy různé,

přemýšlím o tobě, když večer usneš.

Když ráno v sedm, do školy budím tě,

šeptám:

                             "Synku, zlato, miluju tě."