Stovky vypůjčených hodin

stovky vypůjčených hodin
příběhy které nekončí objetím
jestli se k tobě hodím
jenom dny bloudím podsvětím

jak dlouhá je do pekla cesta
co shora vypadala snadně
za všechno zapomenuté trestá
vzpomeneš si - na dně.

každým krokem známých víc
co potkal jsem nahoře - pár svých
zda zůstalo něco víc než nic…
než můj poslední hřích.

jen doufám, vstříc plamenům
že stezka nebeská jde k tobě
znovu zpátky k pramenům
a kolébka mně čeká v hrobě.

viděl to nejúžasnější zděšení
jenom jedno a milion těl
samy tiše v tmě zavěšení
všechno co neměl a chtěl.

všechny sny z tisíců dní
najednou, prázdné a strhané
v jediném odpoledni
konečně kompletně odehrané…

ten běh o život tvůj
nikdy neměl začít
tohle si nezapamatuj!
jednou zemřít stačí.