Písmák Mezi prsty k nebi...
co Slunce šeptává když západ zahoří
když Luně otvírá své věčné nádvoří
a Hvězdy rozsype v krajině mléčných drah
kdo ví co vlastně zná a z čeho má i strach
Z ohně mráz
Zhasněte v ulicích všechna světla
ať ke hvězdám jsem kousek blíž
jen jsem se v lásce
jen trochu spletla
Chce se mi...
Najednou zpívat chce se mi
o touze v letu nad zemí
v horách kde dýchá vodopád
struny řek tiše rozehrát
V šapitó promarněných snů
Dávno má za sebou
derniéru vlastního života
a jeho premiéra.
začíná pokaždé jinak
Tichá
Pod mrazem bodu
v oknech zřím
obrazy tichých zákoutí
ve slovech najdu zlost i šprým
Instantní sebeláska
Jeden den
a najednou.
dívejte závistivý
mám už sto lajků .
Světlušky
Nad hlavou mi svítí drze světlušky
a asi mi dají brzy do držky
vzala jsem jim tajně světlo ze řití
když nám doma v noci vůbec nesvítí
RESET
Potkali jsme noc
když nesla ticho v dlaních
ukryté v mlze nad ránem
pár minut chybí
V hodinách
Hluboké ráno cizích očí
víčka máš spánkem netknutá
Měsíc na hvězdách páchá zločin
v mlze je žene do kouta
Divoký úplněk
Tož ta úplňková noc je teda pěkná divočina. A hodně velká. Noc je už dávno za svou polovinou , spala bych , oči pálí, ale spánek. kdo ví kde.
Krvavý zlatý děšť
Tma se vryla až do morku kostí
měsíc tančil v polojasnu černých děr
v té chvíli zemřely hvězdy
a do rakve jim vesmír vysypal
V plamenech života
když zhasne svět
hoří nic
tma má otrhané svícny
když bloudí půlnoc
Nad obzorem
Moře má jméno snů
však páchá sebevraždu
v přílivu všedních dnů
kde sama sebe najdu
V čase....
nad ránem hledáš vlastní svět
ve kterém noční kroky mizí
nad vínem můry mají slet
a osud touhy lásky sklízí
ZHASNU
Tak nějak píšu
a co s tím
vše už je dávno vyprodáno
ve verších housle
Ze vteřin
Hřeje tě sen s ocelovou příchutí
vítr vane a tak nějak bez hnutí
slunce hřeje do samot i do stínů
a tvář boří do uvadlých leknínů
Na jeden život až příliš...
slov která byla nevyřčena
a skrytá v křovinách
všedních dnů
za ostnatným drátem
Rozfoukaná
Toho dne
Slunce mělo zatmění
a v ten den
Ti zůstal prach v dlaních
Vzpomínky
na popel spálené
ztichlé i křičící
hrubé i dojemné
hladící po lících
Z nesvítáni
Objímá mě noc
příliš dlouhá
a oči ty má skleněné
možná v nich září
NOC
Jen ty víš.
že noc má dlouhé jméno
i když tak krátce zní
je temně krásná
Možná
Dostala jsem
pár pohlavků od života
(pár. )
možná jich bylo na tisíc
Kdysi
Slunce už vychází
nad městem ještě spícím
rozhoří v extázi
tvář marně nevěřícím
Slitiny
Na konci světla
jsou jenom stíny
hořící slunce
ztracený svět
Svět hraje requiem
Naděje ze vteřin
odčítá zázraky
a kliku od dveří
otvírá s rozpaky
V tlaku srdečních síní
Do prázdných zdí
nad ránem
kreslím verše které mi nejdou skládat
pavučiny touhy
Mé jarní uklízení
Zima se loučí, mrazu není,
však špína trčí z chodníků,
vítáme jaro uklízením,
někdo rád, já jen ze zvyku.
Sen moří v nás
Dnešní půlnoc má skleslá víčka
pod tíhou vánku zhvězdných tras
sen jak splašená koroptvička
probudí touhy moří vnás
Bodláčí
Rozrostlo se tu bodláčí
kvete si po celé Zemi
střechu mít dnes již nestačí
moudří ti zůstali němí
Prázdnoto z hlubin
Prázdnoto z hlubin netesaná
vyvěráš z útrob chrlivá
láva již ztuhla v žilách
poprchává
ŘÍČKO...
Sluncem jsi křtěná za svítání
zrozená zčistých pramenů
vhorách klokotáš sjarním táním
ze zlomků světla do stínů
Tanečnice v bílém
Ze střech se nese v obrysech
větrem zcuchaná tanečnice
pohledem na ni zmrzne dech
v baletu plápolavé svíce
Malé přání
A zkaždé hvězdy jedno přání
zazáří nocí mystickou
do dětských očí radování
až cinkne někdo srolničkou
STRACH
Objímá vkulisách
sny tvého nebezpečna
pod nohy sype hrách
pak vteřina je věčná
STOPY
Zas cítíš sílu prašných skal
říčkám již ztichlo rozvodnění
co osud kdysi roztikal
přežívá stále v zrcadlení
Modré oči
Zahlédla jsem oči
spadlé je v nich nebe
s nimi se svět točí
bez nich krutě zebe
?
Dnes na „Proč“ neznám odpovědi
marně tu čekám na zítra
protkaný soumrak barvou mědi
do oken sedá do nitra
Na rozhraní
Prošla jsi světlem
smutných krás
a zapomněla na
své ztráty
Obrácená karta
Do polštářů noc se vkrádá
když ticho tichem udeří
a nad poslední večeří
si viselec touhy žádá
Léto 2010
Polévá ruce ledovou
tříští
až rozkmitá se
horký vzduch
SLEPÁ VĚDMA
Uprostřed lánu nezralých klasů
utíká vpřed i do zpětných časů
roztančí prsty kruhy v obilí
v transu se v polích zlatem rozptýlí
(Ne)návraty
Až jednou pohladím
svůj rodný kraj
paprsky slunce
cestu zkrátí
Kaly potřísněné krví
Kaly dám na oltář
ve stejné chvíli zvadnou
osud je velký lhář
a hraje na hledanou
Rukám svým žehnám..
Ruce mám zolova
když noc mi leží vdlaních
musím však bojovat
a čerpat ze sil jarních
V probouzení znavených sil
S tíhou se večer kránu vrací
polyká stíny polední
a vžaluziích funebráci
snídají kostky dlažební
Můj osmý pád
Mám asi deset tváří
a s každou prohrávám
v momentě když se daří
smete mě tobogán
V oparu minulosti nekonečná
Prašná a dusná zbiřmování
pádíš si "cesto" bůhví kam
mlžná a deštná letmé zdání
tepeš cejch všem svým “proklínám“
Smutek lip
Splašené nebe ztěžklo
v dlaních
naboso křičí
že má strach
V PRELUDIU
Vodopádům těžkne hlava
vpeřejích se rozčesává
racek letí výš a výš
vpreludiu zakrouží
Prameníš
Divoká říčko nemáš stání
klopýtáš s proudy k slunci blíž
čechráš své břehy z vyčerpání
teď v sobě tichá prameníš
O síle trávy
Ptám se dnes trávy
kde čerpá sílu
po zimě vyrůst
i v černém jílu
Smál se mým spirálám
Do koše hrudního cedíš mi výčitky
a k srdci přiletí sobectví bez výtky
Jsi pánem magistrály
točíš mě bez spirály
U Tramínu
Pražane ty nemáš zdání
jak je tvrdé vinobraní
nevidíš ten pot a dřinu
jen závidíš u Tramínu.
Roztržitá
Věčně se nestíhám
potom se předbíhám
stejně se nedoběhnu.
A když se doběhnu
Z chudobince
v prázdnu hlučných nádraží
žebrák drhne tmu
do pološera
a nad ránem ji vydraží
Plamínku souznění
Plamínku v plášti
tanečnic
roztavíš skály
hluchých skic
Slova jen slova
Když znáš jen slova krutá
a jsou Ti přítěží,
utíkáš neobutá.
Do dálek.
Jarní hudba
Tanči mi na dlani
touho má
svítání
jara začíná.
Hiriet 2 - Hněv bohů
Za noci v úplňku
z vyhaslých vulkánů
vzešli.
Šílení touhou, zběsilí
Hyper děti
Říkám vám to bez legrace,
s dětma, to je velká práce,
jsou-li jako stříbro živé,
neumí být prostě jiné.
Tichá píseň
Slyšela´s netopýrů křik,
pod jejich křídly krev a žal,
odnesli radost v jeden mžik,
jen měsíc zářil opodál.
Perly tvé lásky
Po těle pálí mě tvoje dotyky
očima rejdíš mi po řasách
neznáš můj strach
znáš moje úniky.
Slzy zimy
Zima je zoufalá,
tančívá piruety,
nedávno sypala
prášek, ten jemný, mletý.
Tak...
Ztracená ve víru života
hledáš sebe
i svou vinu
procházíš krajinou stínů
Snad jaro...
Slyšíš už taje sníh
pomalu stéká
kapy kap
z komínů ze střech
Zaslepení
Byli jsme na chvíli
lehcí a opilí
letěli bez hranic
do žáru slunečnic.
Rozedníš
Chvění řek v tobě zní,
toneš v nich. Rozedníš.
Osudu plyneš vstříc.
Bez vichrů.
V noci
Toulám se duší,
duší svou.
Vyhaslou.
Bludný kruh tuším,
Protéza
Rybí salát v majonéze
ladně visí na protéze,
špičkou svého jazyka
marně lovím kapříka.
Genetická chyba
Nastala genetická chyba,
račici zrodila se ryba,
z olejových skvrn prý pila
a ropou se přidusila.
Ticho věčných rán
Řítím se a padám
ztrácím dech
námraza tu zbyla
na oknech
Růže a pravda
Z popela vzkvétá
zázračná růže
ostny nám píše
krvavý vzkaz.
Zbytečná trápení
Ne, nejsem hloupá.
Jen, nemám chuť,
hádat se
o chleba se salámem.
Hiriet 1
Ze stínů plachetnic,
z hloubi všech moří
vstala
křičela, smála se, plakala
Květnová
Procitl květen, skvostný máj,
zazelenal se celý kraj,
zavoněl včelám květů pyl,
blankytem se obzor zabarvil.
UNAVENÁ BÁSEŃ
Zastavila jsem se na rozhraní svých snů, za rozbřesku s hlavou skloněnou plakala, nad vším. Nad každým dnem svého života Přála jsem si žít jinak, nekřičet, když druzí řvou.
Smát se
i když únavou se vleču. A korálky nenavleču.
Klec
Pro nevidomost růžových panen oblékla svatební šat šitý z šupin štik a oddala se s krutovládcem. Pro hluchotu zlatých klecí nazula střevíce stříbrem třpytivé a protančila krásnou noc svatební
. poslední
Střípky
Rozptýlil se v nekonečnu svých světů a roztříštil skály snové v kolmém letu. Zachytil na křídlech střípky věčnosti a odemkl hvězdnou bránu prchavé vděčnosti. Rozsázel pomíjivé střípky v duhovém údolí. Když se jich dotkneš
nic, už nic nebolí.
Milotice
Ve slunném Kyjovském kraji tam, kde zlaté révy zrají skrývá mezi vinohrady zámek barokní své vnady. V kraji s vůní slivovice malebné jsou Milotice V zámeckém parku kaštany svorně vítají krajany. Vesele tu tryská kašna cestička k ní vede prašná k procházce volá obora i chudé, i ty od dvora.
Co bude zítra?
Co bude zítra. Netuším. Freony krouží ovzduším. a hladově k nim z výšky zírá větší a větší ozónu díra.
Bludičce
Kdepak se touláváš bludičko ztracená, bez mámy usínáš, lidmi jsi ztrápená, kampak se vydáváš bludičko bláznivá, širý svět celý znáš, těch krás co ukrývá, posečkej opodál bludičko znavená, osud ti všechno vzal a přeci nesténáš, možná jsi zhřešila bludičko citlivá, láska tě zvábila, a teď ji proklínáš, usměj se trošičku bludičko smířená, v dlani máš perličku,
ty víš, co znamená.
Špinavý pes
Špinavý pes na gauči,vztekle tady poroučí. Pohladíš ho - zuby cenía pak visí na holeni. Dětem dobrot ukrádáa nastává estráda. dítko pláče a pes jásá,sladkožravá je to rasa.
Jen tak žít
Sněžíme
ve snách
roklinou života
kde hořístrachoblevou jistotana vrch se vyplaví. Jen tak žít a z krásradovat sechce každý z nás i trochu bát seA smrt nic nespraví.
Spoutaná
Utíká k vzdálené realitěspoutaná kameny a hbitě pádí dál. Za rozbřesku odpustky rozdává.
Rozbíjí krunýře z kamenůodpíjí z čistých pramenů teče dálživotem jak řeka jásavá.
Svítáme
Ztrácíme semezi seboustudenoui horkokrevnouláskouv žilách tepáme. Hledáme senocí temnou ztracenoui nalezenouláskouspolu svítáme.