Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNenávist
02. 12. 1999
3
0
2408
Autor
Gity
Plazím se po čtyřech
nevzhlížím vzhůru
slova co zašeptáš
mění se v můru.
Pohladit po tvářích
štítím se tiše
slova jak ozvěna
křik ptačí říše.
Pokradmu prohlížím
sušené skalpy
slova tvá zalezou
do flašky alpy.
Propít se do ticha
více se nebát
slova co neslyším
už nejsou třeba.
B.Ezejmenij
07. 12. 1999
Příliš hlasitá slova jsou někdy bohužel i vidět (slova co neslyším). Tedy, nerad bych -slovíčkařil-
Jinak pěkné, pěkné.
Jinak pěkné, pěkné.
Fjóóóva... Tak tohle mě dostalo... Nevím, jestli jsi to tak myslela, ale je to... no... to slovo... jo - tak. A taky eště to je rozhodně... no... to druhý slovo... jo - tipováníhodné. *
Gituško, zase jsi smutná? ... Krásná básnička, ale platíš za ně příliš mnoho...
Slova co neslyšíš
už nejsou třeba
ani kůrka chleba
ani pohled dlaní
ani něha laní
ani krása svítání
ani touha líbání
ani snění tulipánů
ani tepla cizích pánů
není třeba
není moci
není včera
není v noci
není není
v prohru změní
kapka každá
srdce vlažná
Vstať, postav se, protáhni ruce vzhůru a na špičky, vidíš, sluníčko hřeje, když se neplazíš, ale když hrdě kráčíš...
Slova co neslyšíš
už nejsou třeba
ani kůrka chleba
ani pohled dlaní
ani něha laní
ani krása svítání
ani touha líbání
ani snění tulipánů
ani tepla cizích pánů
není třeba
není moci
není včera
není v noci
není není
v prohru změní
kapka každá
srdce vlažná
Vstať, postav se, protáhni ruce vzhůru a na špičky, vidíš, sluníčko hřeje, když se neplazíš, ale když hrdě kráčíš...