vlaštovka na elektickém vedení

Na eletrických drátech se rozhlížela vlaštovka vlevo i v pravo. Zaskřehotala a trošku zamávala křídly. Neměla tušení, jakou energii svírá ve svých nožkách. Pod sloupy elektrického vedení se táhla rozbitá silnice od bagrů a těžkých vozů, jež zde pracovaly na kanalizaci. Pod tou cestou plnou děr, kudy už nějaký týden nemohla osobní auta kvůli zákazu projet, byla rozlehlá zahrada. A v té zahradě byla dřevěnná pergola, a v té pergole seděl chlapec. Něměl tušení, proč v rukou drží lopatu. Zadíval se na vlaštovku, chvíli jí pozoroval a kdo by ho v tu chvíli viděl, myslel by si, že usnul s otevřenýma očima. Kousek od nejvzdálenějšího cípu zahrady projel nákladní vůz a vlaštovka se vznesla ze své pozorovatelny a stočila se k lesu. Motor náklaďáku řval jako dítě vytržené z matčina lůna, silnice tiše vzlykala a do toho všeho se skláněly stromy v jarním větru. Klaněly se těm těžkým hlučným výtvorům člověka jako otroci svému pánu.

Chlapec si přidržel vlasy na hlavě, jakoby měl strach, že mu je vítr odnese a pak s výdechem vstal i s lopatou. Obešel přístřešek po cestičce vysypané drobnými kamínky, vylezl dva schůdky a zabořil lopatu do hromady hlíny. Ohnul záda, pomohl si nohou, aby nabral co největší množství půdy, všiml si tlusté žížaly mrskající se na vrcholku nabraného jílu a vrhnul vše do kolečka. A pak ještě jednou, a pak, ještě desetkrát. Nad zahradou projel bagr, sem a tam, pod elektrickými dráty prošli dva muži v oranžových vestách, foukal vítr. Na eletrickém vedení přistála vlaštovka. Rozhlédla se vpravo i vlevo. Zaskřehotala a trošku zamávala křídly. Koneček jejího křídla zavadil o druhý drát. Chlapci bodlo v zápěstí. Hořící svoboda. Vřískot strojů, křídla v plamenech. Vítr ustal, kolečko naplněné až po okraj. Něco dopadlo na silnici. To něco přejel nákladní vůz a uplakaná silnice to přijala jako svou další vrásku. Chlapec se opřel do kolečka a odvezl naloženou hlínu na druhý konec zahrady. Zadíval se na eletrické dráty, kde předtím viděl sedět vlaštovku. Jak jednoduše vzlétla a zmizela nad lesem. Otřel si upocené čelo hřbetem dlaně a vysypal kolečko před sebe.

Den vyhořel jako kus dřeva do popele podvečera. Vítr přešel v mrazivý vánek, bagr i nákladní vůz přečkávaly noc na kraji u lesa. Konečně osvobozeni od svých pánů s klidem pochrupovaly a nechávaly si zdát o horách vyšších než jsou jeřáby a o květinách vonnějších než asfalt. Chlapec snil o změně. Ještě stále převážel kolečkem hlínu z jednoho místa zahrady na druhé, aniž by tušil, proč to dělá. Znal spoustu těch povrchních důvodů; musí to být hotovo do večera, pokud to neuděláš, tak tě ztřískám. On však hledal hlubší proč. Takové to tíživé proč, jež je podobné pírku, ale těžké jako lodní kotva. I když má potenciál vás vynést do oblak, táhne vás ke dnu. Práce ještě nebyla hotová. Zbývaly dvě kolečka.

O čem přemýšlí takový chlapec než usne? Kdybychom chtěli být patetičtí, řekneme že o hvězdách. Ale nebylo by to přesné. Náš chlapec přemýšlel o  nové kanalizaci, jež se budovala nad domem jeho rodičů. Představoval si, jak zatáhne za šňůrku a všechno zlé a špatné, vše co nemá rád, prostě odplaví trubky v podzemí někam do řek, nebo ještě lépe do moří. Viděl svého otce, jak se nehty snaží bránit proudu bahna společnosti. To příšerné skřípení nehtů, jež obvykle roztančí na vašem hřbetě mrazivý pocit, vykouzlilo na tváři mladého nepochopeného chlapce zasněný úsměv. Jak je těžké usnout, když vám mysl zaplavují myšlenky. Jak je těžké ponořit se do světa snů, když si ho dokážete vytvořit i bez zavření víček. Přesto nakonec spánek, ten hrdý válečník noci, zvítězí a poslední věta, jež probleskne chlapci hlavou, je: "Zítra to všechno změním."

Po rozbolavělé silnici projíždí bagry a náklaďáky, jarní vítr plive dělníkům vzduch do tváře. Není to právě on, vítr, jež je nositelem změny? Umí popohnat mraky a vyvolat bouři, dokáže vyvracet stromy a odnášet střechy domů. Ale nedokáže rozvířit prach v lidských duších, ani popohánět lidská srdce. Chlapec vozí na zahradě jedno kolečko za druhým, aniž by tušil proč. Jen na tom eletrickém vedení už žádná vlaštovka nepřistála.