Nesonet zapomění

Zpívám nesonet zapomnění.

Pod Prahou teče milion kalných řek.

V kamenných domech bijí kamenná srdce

a každý z těch domů se chvěje očekáváním.

Holé stromy vztahují své prsty k nebi

a kdyby na zemi místo spadaného listí

ležela samá nahá ústa,

celý park by se cynicky řehtal přicházející zimě.

vedu tě za ruku po zaprášených ulicích

a v hlavě mi poletují holubí pírka.

Nad námi svítí slunce, měsíc a hvězdy,

a není proč se divit tomu,

že Tě k sobě přitisknu a zavřu oči.

Prostor a čas spadnou do kanálu,

protože ani pro jednoho tu není místo.

Mám velkou chuť udělat něco správného.

Nic mne však nenapadá.

(Tak dnes alespoň přestanu s kouřením,

ať má ministr zdravotnictví radost.)

Zpívám nesonet zapomnění,

ale jsou věci, na které

nikdy v životě nezapomenu.

A za to Ti lásko děkuji.