Ráno na střeše
Právě jsem se vrátil shůry
Ne že bych byl andělem
Jenom jsem teď slezl z půdy
Protože je neděle
Básníkova noc
Vyšel jsem ven do úplňkové noci
Abych křišťály vložil do jeho moci
Chvíli jsem koukal do jeho záře
Naslouchal, co všechno mi káže
Noční plány
Dneska v noci vylezu na střechu
Budou hledat ňáké hvězdy
Pod hvězdami
Nad zemí
Tyhle dny jsou děs
V těchto dnech jsem zcela prázdný
Jako pytel, jako sud
Copak mi to tenhle měsíc
Přichystalo za osud.
Kočičí hvězdy
Hledím do tmy
Ve které se blyští tisíce hvězd
A vedle mě si sedla kočka
Hledím do jejich očí
Vzpomínka
Mí přátelé jsou v dáli
A teď v noci asi spí
Dávné milenky jsou mámy
O čem teď asi sní.
Cesty s kafem 1
Koukám do hrnku kávy
Bez mléka
S cukrem
Vidím pole lány
Šeří se
Šeří se
Slunce se posunulo na západ
Stmívá se
Co je tohle za nápad
Nespím
Nechce se mi spát
Sedím na posteli
Bdím
Oči doširoka otevřené
Nevím, co se děje
Dneska
Nevím, co se děje
Ptáci jsou zticha
A v botách nemám tkaničky
Tam ani tam
Dneska nejdu ven
Dnes nejdu ani dovnitř
Sedím na hraně prahu
Pes po mně šlape.
Mlha
Odcházím do mlhy
Odcházím nahý
Podzimní listy zebou mě do chodidel
Mlha je vlahá
Spánek
Na moři jsem jednou byl
Do vln jsem se ponořil
Pomalu jsem s vodou splýval
Slastiplný cítil příval
Ztratil jsem báseň
Ztratil jsem báseň
Cítím teď tíseň
Umlkla píseň
Zůstala plíseň
Dotkl jsem se
Dotkl jsem se
Měl jsem kůži teplou
Dotkl jsem se hrudě
Cítil jsem pulz svého srdce
Lidé koukali vzhůru
Dneska lidé koukali vzhůru
Na obloze nic
Však v dáli vesmír
Dneska lidé koukali do oblak
Včerejší teď
Dneska anebo zítra
Když včera bylo tak krásné
Těžko se naslouchá dnešním krokům
Když včerejší otisk našich nohou zůstal zachován
Mlžné vlasy
Vlasy ti sjely z ramen
Zakryly tvou krásu
A přitom ji nezranili
Zahalily ji do závoje
S kytkou
Nevím, co dělám
Jen koukám na kytku
Sedím na zahradě
Děje se kolem úplně všechno
Kde je?
Zahlédl jsem v pavučině své myšlenky
Visely v malých kapkách
Některé se leskly, jiné se chvěly
Jakoby uvolnit se chtěly
Hlavomlha
Je mlha
Je v mé hlavě
Bláznivé nápady stoupají k báni
Nevidím rozum
Jinovatka
Jsme tu už dlouho.
Čas nehraje roli.
Vesmír chladne a čeká až ho zahřeje láska.
Zevnitř.
Listenky
Myšlenky šustí.
Jako padající listy.
Které po prvním mrazíku zakrývají kořeny.
Myšlenky na spánek.
Podniková sprchárna
Chomáče pěny na holení padaly na palce u nohou. Kamarád si dokázal nacpat kousek pěny i do ucha.
“Ty, Bolku,” řekl jsem poté, co jsem si jedním tahem ukazováku otřel ze rtů pěnu a pohlédl na jeho tvář vzrcadle. ” Stou pěnou a tvým velmi skromným účesem by jsi mohl dělat klauna.
Chřipka
Jednou takhle na odpolední směně mi byla pořád hrozná zima. Neustále. A byla všude, kam jsem se hnul. Jakmile jsem měl čas, uvařil jsem čaj a rukama objal sklenici.
Případ Ježíšek
Vřítil se knám do služebny, právě, když jsem skolegou probíral ty nejnemožnější vánoční dárky pro svou rodinu.
“Zabil jsem ho” řekl ten muž navlečený od hlavy až kpatě a myslím, že to vzal ještě jednou vrstvou od paty až khlavě.
“Koho jste zabil . ” otázal jsem se nervózní chundelaté čepice sbarevnou bambulí.
Jak si chytrý Jaroslav s Trojhlavým drakem poradil
Jak si chytrý Jaroslav sTrojhlavým drakem poradil
(a stejně tak i se stylem slova postarším, na Boženu Němcovou roz. Panklovou vzpomínaje )
Zaujímám polohu vležmo a listuji stránkami mnohdy nažloutlých knih. Všechny mají společného autora a já znich teď musím něco splácat.
Tolikero pohádek, a tajemných příběhů lidí.
Násilník
Zvedl jsem tašku smateriály toho zvláštního případu a následoval policistu do návštěvní místnosti. Chladivé stěny vracely pod nohy vlastní ozvěnu, až jsem měl pocit, že o ten zvuk musím zakopnout. Naší čtyřdobou chůzí jsme rozráželi vzduch zářivě nasvícené chodby sjednou blikající zářivkou a pachem čerstvé desinfekce. Vstupujeme do místnosti se stolem , několika židlemi a malou snahou o navození soukromí.
Televizní násilí
Přišel domů, svlékl oděv,
popadl papír, zapsal objev
ten co viděl dneska vbuse,
musí na to myslet vkuse.
Jak Jarda Drlík k Múze přišel
Odkládám tužku na oprýskaný lak stolu a šmátrám po hrnku. Usrkávám vychladlou tekutinu a opět lovím tužku, zatímco oči nalézají kotviště vtextu.
Kocábka vědomí se pohupuje mezi načrtnutými poznámkami a kotvou šourá někde mezi třetím a dvanáctým řádkem.
“Běž už spát .
Krabice knih
Krabice. Smutná.
U pudlice, noc krutá.
Zoblohy prší, papundekl mokne,
Ještě dvě hodky a krabice zcvokne.
beze jména
Nastartoval motor mikrobusu a objížděl parkoviště. Cítil obavy po tom ranním probuzení, kdy měl vhlavě tak podivně, že musel chvíli sedět na posteli srozbušeným srdcem a lehkým hučením vmozku. Vpravé ruce cítil mravenčení a žaludek měl jako na rozbouřeném moři. Čekal, že během několika okamžiků vše zmizí.
Franta Oříšek
Franta Oříšek byl tak trochu podivín. A tak trochu cestovatel. Bydlel ve vsi ve vlašské krajině, ve skromném domku sdoškovou střechou, křivým komínem a se třemi růžemi vzahradě. Byl docela mladý a jako takový byl i ohnivější, vznětlivější.
Pohádka na dobrý den
Jak tomu už tak vpohádkách bývá, neobejde se to bez království a čaroděje.
Ten čaroděj rád psal, ale nikoho nenapadlo, že by mohli uznat jeho literární schopnosti. Vjeho hororech se to hemžilo hrubkami, ba ani ve slohu nevynikal. Čaroděj se dopálil a začaroval lidský krok zlým zaklínadlem.
Jdi tam, nevím kam, napiš to, nevím co
obraz první
(osoby, já: první moucha, druhá moucha)
Začínám o tomto tématu přemýšlet vden, kdy začínají poprvé létat mouchy.
Jeden tento okřídlený tvor mi chodí po levém chodidle a dráždí nervová zakončení poblíž kotníku.
Potkal jsem to venku
Otevřel jsem domovní dveře. Trochu neohrabaně, jinak to skrabicí pod paží ani nejde. Jen co jsem do pootevřených dveří vložil špičku boty, můj pes vyběhl z prostoru, který mezi dveřmi a nohou zbyl, do lehce mrazivého večera se zbytky slunečního podvečera. Vykročil jsem doprava kpopelnicím, těm věčným sběračům vzpomínek na večeři.
Špatnej Mim
Jsem mim. Špatnej mim. Mám kolem sebe mnoho lidí. Celá města lidí a nic.
Záležitost s budíkem
Přišel jsem tenkrát domů utahaný jako stádo koní a jeden traktor. Téměř nevědomky jsem prošel sprchou, neboť bez sprchy by se do postele sesulo namísto člověka prase. Už dopředu, po týdnu nepřítomnosti vbytě a tudíž při totální ztrátě orientace vněm, jsem se snažil si uvědomit, kde se nachází pyžamo. Rád bych si dnes užil ten luxus spát vbavlně a jako vbavlnce.
literarni soutez a nejen jedna :o)))
Město Varnsdorf a městská knihovna Varnsdorf vyhlašují 5. ročník soutěže
LITERÁRNÍ VARNSDORF 2002
Podmínky:Věk soutěžících není omezen, tématika může být různá, všechny práce musí být původní, dosud nikde nepublikované. Soutěž je anonymní.
Soutěžní kategorie: PRÓZA, POEZIE, PUBLICISTIKA (reportáž, črta, rozhovor, fejeton, literatura faktu)
Mladý pojišťovák
Srovnal si papíry ve složce a pohlédl ven zokna autobusu. Na papírech pod kravatou, uvázanou na mladém krku, byly jeho rukou zapsány jména klientů. Dvaatřicet jmen. U dvou znich bylo obyčejnou tužkou přimalované kolečko.
Tajemství náměstí
Už když jsem vstoupil na naše malé náměstí, věděl jsem, že něco není vpořádku. Takové polechtání na smyslech. Nesmysl. Snad to, že se mi povedlo vstát ráno a vydat se na tohle místě vdobě, kdy některé prodavačky vobchůdcích potajmu dopíjejí studené kafe, je zvláštní.
Svět se vdává
Zatímco autobus odváží ty dva do pro něj tak vzdáleného jejich života, on umývá talíře. ztohohle talíře jedla Ona.
Přišli, aby mu oznámili datum, které ho mělo bolet. Nebolelo, čekal to, teď ví, že je dobře, že spolu nešetřili slovy, vdobě, kdy byla, ač předaleko jeho krokům, tak přece velmi blízko jeho srdci i duši.
Jemná Vášeň
jak se Tě dotknout rty
aby se dotkly Tvé duše
jak se Tě dotknout rukou
aby se Tě dotkly plaše
Šílenství v klubu Parník
Jsem v dobré náladě ze sobotního dne. Zašel jsem do klubu Parník, bylo to naprosto úžasné. no si to představ: pianista - slovák, ten řádil jako divej, s ohryzkem v krku a tajemným úsměvem při sólových kusech, saxofonista - američan z Bostonu, kterej dovede krásně uhýbat saxofónem a tóny si mě dokonale omotal kolem trouby sága, bubenik - to byl polák, kterej ze sebe vytloukl naprosto všechno a dostal mě na klepání po okraji bubnu, uuahuuů, a basista byl mladej Čech, kterej když se rozbrnil, tak se mu z toho velikého kontrabasu vyklubala krásná tanečnice. a já se ztrácel mezi klapkama nástrojů a protahoval strunami a uhýbal paličkám bubeníka a schovával se před nima pod činely, jihiiii, a víno mi také chutnalo a pak už jen zbývalo projít pár krásných barů.
JSEM
Stojím sám na mokrých dlaždicích chodníku
uprostřed deště
na kachlicích mokne písek.
lidi buďte chvíli zticha
Já a voda
Dneska jsem koukal v autobuse na
zmrzlý kapky vody.
A připadalo mi, že se ta voda měla
líp než já.
jazZová Pravda
. a najednou byl v hudběšílený zmatek a všichni hráli,
aby si očistili duše a když ty byly krásné,
tak z toho zmatku vznikl jazZ.
Bolest Války
zaslechl jsem saxofon
zněl jako hlas opuštěného vojáka
zápasícího na polním lůžku se smrtí
. jako v knize Hemingwayově.
Dědovy fíky
Zima voní po sněhu, léto voní horkým květnatým vzduchem, podzim po listí a dešti, jaro po petrklíčích a jabloňových květech a čerstvé vůni hlíny a tak podobně.
Vzpomínám si, jak krásně voněl dřevěný kafemlýnek mého dědečka. Ať bylo jaro či podzim.
Když jsem přivoněl k šuplíku, tak jsem cítil nejen klasickou kávu, ale i cikorku, meltu a cukr.
Haiku z oceánu
Ovce kráčí u srázu
Šumí příboj o kameny
A Škeble válí se na pláži
Příliv mi přilévá vodu do bot
Haiku z hor
OREL ZAMÁVAL KŘÍDLY
SLÉTL DO ÚDOLÍ
MEZI HVĚZDY A KMĚSÍCI
LIDSKÝCH SRDCÍ
Blázni erotiky (pokrač.)
Upsal jsem si duši ženě
nevím kam se to se mnou žene
na šatech se lámou knoflíky
my jsme blázni erotiky
Blázni erotiky (další)
Dýchali jsme spolu, vedle sebe
i těsná blízkost byla vzdáleností
naše dotyky odporovaly fyzikálním zákonům
duše se držely za ruce a tancovaly
Kreslil jsem Charlieho Chaplina
Kreslil jsem si Charlieho Chaplina. jeho smutné oči
Maloval jsem ho, aniž bych se podíval na své tvořící ruce.
Díval jsem se svýma očima na tahy tužky.
Svými rty jsem popíjel hořkou kávu.
Boty
Prohlížel si je v podvečerním vršovickém šeru. Nevnímal nikoho, jen ten pár bot, které měl navlečené na rukou. Cítil jsem vůni čerstvě vydělané kůže až k sobě. Jen barvu gumové podrážky jsem již zapomněl.
Blázni erotiky
Dlouho se hledali
mezi milióny těl
na ulicích měst
v dešti
Unavená kniha
otevřená kniha
která nemá co říci
je unavená otáčením listů
vpološeru pokoje
Vincentovo ucho
Miluji jeho obrazy
maluji jeho díla
cypřiše, židle, slunce
tváře lidí a osudy tváří
Deprese
Poslouchám podpatky svých bot
po okoralých dlaždicích chodníku
lemovaného oštípanými obrubníky.
Tráva je zkamenělá zimou
Mokrá duše
Padá kapka. já nic netuše
nechávám ji padat do duše
kapka proniká do těla
snad to ani nechtěla
Mokré boty
V hlavě mi doznívá vrčení počítače, který se mě snažil po celou šichtu dovést k šílenství, ale cítím, jak mi noční deštivé vlhko pročišťuje hlavu a začínám si zase všímat svého dýchání. A jednoho chlápka, který čeká, že jej vpustím do domu. Není příliš stár, ačkoliv má větší vous, malou červenou tašku. Má se ke vstupu do domu a já jej vpouštím, ačkoliv jej neznám, protože jsem šílený lidumil, ale ihned mi tanou na mysli sousedská slova ,že byl vykraden sklep a ať si raději to kolo, které nechávám před dveřmi bytu nezamčené, tentokráte schovám.
Mokré město
Město. po dešti. noc
Vítr už dávno ustal, je klid. I plastikové kelímky a mikroténové sáčky se přestaly vznášet ulicemi a naslouchají mému kráčení.
Vůně trávy
Je mi tak zvláštně. Jako vto sobotní ráno, kdy jsem ještě se třemi chlapy kosil louku.
Je to fajn pocit patřit mezi ty chlapy a kosou pokládat trávu. Spojuje nás šustění trávy a vzájemné podávání brousku.
Divná láska
Divím se, že je ti krásně
i když velmi dlouho prší
když lidi nepíší básně,
ty co se jim v duši krčí
Instantní káva
Okamžiky instalované do granulí
ze kterých se nedá věštit
ostuda lidstva
a žaludeční vředy.
Ona
Ustolu usrkává z hrnku čaj.
Čte si z hrubé knihy, přes židli
dlouhý plášť a v duši náramnou chuť.
Dívka s chutí. Holka s knihou.
Dva lidé a strom
Dva lidé kráčejí podél tramvajových kolejí. Zatím ještě mají své myšlenky a těší se na každé vdechnutí vzduchu. Svěží den, svěží lidé, svěží myšlenky. Tohle všechno tvoří jejich dnešní den.
Dům
Hledím na dům, kde bydlím
Je postavený na koberci hvězd
A z mého pokoje září žárovka
Jako hvězda
Fotky
Prohlížím si fotky z léta.
Vzpomínky na kusu papíru.
Historie cizince.
Cizince, který cítil co já teď.
Pro zamilovanou
Kráčíš jabloňovou alejí,
všude kolem voní růžové květy.
Jejich pestíky na Tebe pokyvují
a Ty je hladíš dlaněmi.
..z rádia zněl ...
. z rádia zněl blues a jazz a tóny unikaly otevřeným oknem do deštivého světa.
. a celý byteček se pohupoval do rytmu , do té doby, dokud nezazněla melodie " early in the morning", kdy se vše krásně zbláznilo a s příchodem saxofónu jsem se zbláznil i já.
Kráčící muž
Došel k večerní autobusové zastávce. Žlutý oblouk svařované trubky této značky svítil díky blízké lampě do okolní tmy, taková tma je každý den jiná. Tahle byla voňavá a vlhká , v deset večer bývá vše voňavé a vlhké. když zjistil, že mu už nic nejede, usmál se.
Hvězdy v hrnku s čajem
jak by měly chutnat. jako smetana, či cukr. jako rozvitý lístek čaje. jako porcelán hrnku samotného.
Starej Bhikhu s kočárkem
Pospíchal jsem za ním po pravidelně trapných chodnících
míjel davy lidí a pootevřené popelnice
a vždy byl o kus dále
Jde krokem jakým uniká láska
V koupelně
Vypli elektřinu.
Uprostřed dopoledne.
A v koupelně je tma.
Jak je krásné holit se
Život v divadle
Někteří lidé mají velmi podivné chutě . Někteří mají chutě velmi spořádané a někteří nemají chuť na nic. Včera jsem měl chutě spořádané. Chutě a touhy , které nikoho neobtěžovaly, prostě jsem měl chuť jíst, jedl jsem, chuť spát, no prosím, proč ne, touhu létat, inu je to vlastně tvoje věc.
Na louce
Na louce na modré chrpě sedí kobylka
Nevadím ji
Ani naopak
Jsme oba blázni (nebudeme plakat)
Vůně deště
Pozoruji za oknem matičku přírodu se sluncem, které svádí mrak, chvíli je to o milování, za chvíli je to hádka.
Nedbají na mě, za oknem sedícího nahého člověka , nahřívajícího své tělo slunečnými paprsky. Ale po chvíli se za okenním sklem objevují vločky, obloha se zatemňuje a za druhou chvíli slunce zase hřeje… ale nebaví mě vystavovat tělo téhle zmatené sluneční kratochvíli a jdu do čajovny ochutnat čaj.
Vybírám si čaj zpod zasněženého svahu Himalájí, často zmítaného dešti a větrem.
Smutný pes
Je mi smutno
když vidím psa tuláka.
I lidi jsou tuláci,
neznajíví své bohy a cíle.
Čekání na uhlí
Čekání na uhlí.
Čas plyne jako voda a náklaďák suhlím nikde.
I soused, který nabídl pomoc, a jenž nerad zůstává neaktivní chodí, stejně jako my, od zahrádky ksilnici a zpět a tam. no zkrátka sem a tam.
Blues starých bot
…. mám rád zvuk jedněch starých bot. Jsou vhodné tak spíše na podzim, a je fakt, že se jim vpředu začíná lehce odlepovat podrážka. Ale jsou velmi příjemné a rád vnich chodím ven, když ráno venčím psa.
Papír
Miluju psaní dopisů a i emailové dopisování využívám více než dost. Možná i proto je to klasické psaní tak povznášející. Takový Rituálek. Ať jej píšu ve spěchu nebo před spaním , na zemi nebo na žebříku.
Dobrej swing
Koukám na žluté lístky , které mi po včerejším krásném večeru zbyly. Mimo pluti a několika frází, které na podobných listcích bývají je tam i hromada zážitků, a hudebních pocitů.
Zkrátka - ten koncerrtttt byl úžaaaasnejjj .
Teda odpoledne jsem byl na zahradě, štípal ocelovými klíny pařezy taťkovi na topení a naslouchal zvuku cirkulární pily :o)
Jakmile padl soumrak, zajel jsem domů, dal si sprchu s hromadou mýdlových bublinek , umyl puchýře na rukou :o), vyndal jsem slušivé oblečeníčko, nasoukal se do něj,