Velká řeka

Vrbu smuteční jsem snadno naučil jak slzy uronit
a mrakům ukázal, jak jasné modré nebe zakabonit.
Na tvém proudu, Velká řeko, zase sjela a zbyl mi jen její stín.
A teď tu budu až do konce svých dní utápět ten svůj splín.

Potkal jsem ji shodou náhod u soutoku v Mělníku,
když jsem tě prvně viděl, myslel jsem, že mám kliku.
Tvůj hlas, Velká řeko, byl silnější než-li já,
tak jsi ji táhnula po proudu někam dál.

Když jsem ji zahlíd v přístavu u Děčína,
popíjela s chlápkem v baru jménem Čína.
Myslel jsem že mě trefí šlak, ale už jí jel další vlak.
Velká řeko, to je snad tvůj úděl, abych za ní opět ujel.

Dalši náraz byl na dolním toku u Hamburku,
další frajer mi málem zase lámal moji ruku.
S tebou to ani nehlo, jen když venku lilo.
Nevím, Velká řeko, jak se mi její jméno do paměti vrylo.

Závěr tohle mělo na konci tvýho proudu,
kde přišel čas už posledního soudu.
Tebe nemá cenu stíhat, když s tebou proud začne smýkat,
s ledovým klidem, Velká řeko, mohu opět dýchat.

Dnes už nevím, kde je s tebou ámen,
jestli si nepřeskočila bludný kámen.
Už jen Velká řeka proudí dál, dál, dál,
rád bych viděl toho, kdo by se s tebou smál.

Vrbu smuteční jsem snadno naučil jak slzy uronit
a mrakům ukázal, jak jasné modré nebe zakabonit.
Na tvém proudu, Velká řeko, zase sjela a zbyl mi jen její stín.
A teď tu budu až do konce svých dní utápět ten svůj splín.