Únor/březen

Proč potřebuju něco cítit?
stejně se nedokážu vcítit
do lidí, co se mi ztrácí jako dým
a hledat je nemám s kým

Strach střídá apatie s euforií
pak se tělo potácí ve snu
chvilka brutálního štěstí
s někým cizím, táhnoucím mě ke dnu

Nuda a manické záchvěvy povinnosti
slova jako musím, chci a prosím
nemají smysl, když nejdou do krajnosti
jen dráždí magický vjem, co v sobě nosím

Den prolétne, jak ohnivá střela
zarazí se do podvečerního šera
slova plná vzteku hladí dětská čela
to podstatné uteklo už včera