wonder, commander

spí, a plyšových zvířat tolik
že do náruče je nepobere
tiché místo míru
prý velké postele
pro ní a spolunocležníky
z hadříků vycpaných zvířátek

objímá je, tiskne k tělu
k vůni její,
možná i políbí
mazlíčky z plyše
co narozdíl odemne
v náruči něžné
v náruči její
usínat smějí.

ale já bdím, a óda pro ní
se mnou tady nechce spáti
dokud od slovné touhy
k blízkosti nahé
skutečnosti noci sladké
se nepřivrátí
dokud citu mého hadí jazýček
vůni touhy v klidu vlasů spících na mé tváři
s bílou kůží spící krásky temnou noc
mou neprozáří.

uprostřed noci, je sukubem nepohlavní síly
jen něhy, vzpomínky na slova a rty
jež autor asi nepolíbí
a nejen ony do přebarevný vitráže se slily
také nohy do očí pálící krásou
jsou složkami ušlechtilých kovů

na slitinu pro sochu tvou
krásnou, čistou a bílým světlem jasnou