Písmák Cestou necestou
Mám kroky toulavého psa
Řetězy cest kříží bezcílnost
Krvavé šlápoty mizí pod povrchem
Koho to zajímá.
Letní
Rozzářené léto,
vykouzlilo prázdniny,
Honzo, Květo, Zlato,
přejíme se zmrzliny.
Slib
Promítám si šum ulice
Tam za klíčovou dírkou
Fata morgana ve mně
Pak pád do reality
Jak se koza Jasmína vdala
Za malou horskou vesničkou byla veliká zelená louka, na které rostlo tolik druhů barevných kytiček, že jich bylo snad víc, než hvězdiček na nebi. Na téhle louce stál malý, napůl rozpadlý dřevěný chlívek, ve kterém bydlela koza Jasmína.
Jednoho dne krásně svítilo sluníčko a tak se Jasmína rozhodla, že vypere prádlo. Vyndala si ven necky a od studny do nich nanosila vodu.
Realita
koruny stromů ztrácí svůj oděv
tvář smogu ukrytá v úžlabí měst
krájím tu mlhu každým svým krokem
krok sun krok
Konečná
Ahoj, zní ozvěnou
Tři páry očí měkce usedají
Motor vrní jako kočka na klíně
Vpřed, rodiny čekají
Zimní spánek
Ptáky odvál sníh
Jen pírka dopadají na minulost
Krajina zbledla jako moje tvář
Letenku do kraje snů mi ukradl zítřek
Královské městečko mýma očima
Je páteční ráno. Vstala jsem tou správnou nohou, alespoň doufám. Jistě víte, co se říká. Ano, mám na mysli známé rčení, že pátek je nešťastným dnem.
Otázka
tančíš se mnou tanec smrti,
vášnivý, hořkosladký
následuju tvé kroky v rytmu zrady,
nedokážu odtrhnout pevné sevření tvých dlaní
Duhový sen
Brouzdám šedivem
Nevnímám čas
Bolavé kroky roní kapky krve
Mokré nic chladí moji pleť
Slavík
Nebeský žhář stáhl žaluzie,
havran roztáhl křídla nad krajinou
posetou kapkami pláče.
Nekonečno očí vplulo do naděje snění.
Derniéra
Noční opona
Nebeské kulisy
Osvětlovač rozžehl žíly života
i smrti
Ráno
Tichounce po špičkách,
s přesností hodináře,
uchází se o naši přízeň.
Den co den.
Kufr
Zmizel jsi s rychlíkem,
co zanechal jen mrak prachu.
Srostla jsem s perónem
a kufr mi sedí u nohou,
Les
lesa sevření
není vězení
zelené mohyly
ve městech nebyly
Ozvěna
Ozvěna hluchého volání
Jako tenkrát
Dusot kopyt
Prach v očích nevidíš
Faleš
umělé sladidlo tvých rtů
pokřivená slůvka
naoko stoupáme
pak pád na společném padáku
POZVÁNKA
Ahoooj všem. Ráda bych vás pozvala na ebookforum. cz, kde mám nově vzniklé internetové knížky. Konkrétně si můžete počíst v knížce povídek pod názvem "Životní kotrmelce" a pokud budete chtít strávit pár fajn chvilek se svými nejmenšími (nebo se jen vrátit do dětských let), najedte nové pohádky v knížečce "Pohádky pro malé hádky".
Dodatek k vyprávění O MÝCH ZVÍŘECÍCH KAMARÁDECH, aneb co nového po čase
Čas běží a přináší nové životní příběhy a také nové zážitky smými miláčky, o něž se nyní svámi podělím.
Jedna příhoda je zminulé soboty, nazývám ji – jak jsme byli za vidláky. Dopoledne jsem se pustila do vaření oběda. Manžel mezitím sekal trávník na předzahrádce.
Modrá láska
naservíruju ti modrý den
v menu máš na výběr blankytnou oblohu,
co vtáhne tě do závratných výšin
hebké vlny oceánu,
Co já vím
co já vím
kde se toulá tvá duše
dítě s mužskou schránkou
lámeš mříže samoty
Smetiště duší
Z monitoru mrká nekonečno slov
Saháš po pokušení a otvíráš svou tajnou skříňku
KLIK SEM KLIK TAM
Ostří slov uzamykáš pod polštář
Výkřiky prázdnoty
Mé volání je hluché
Výkřiky prázdnoty letí noční ulicí
Neón na mě mrká signál odezvy
Ten bar hučí včelím úlem
Nepochopený
Musel žít se svojí vinou
S okovy strachu z dnů budoucích
S okovy tíhy z dnů odešlých
Zlé pohledy očí
Hon za slepicemi
Nemohu zůstat bez reakce, když jsem včera viděla vtelevizi sáhodlouhé fronty aut a lidí, čekajících u drůbežáren, nevycházela jsem zúdivu. Nejdříve mě napadlo, štípnout se, jestli se mi to jen nezdá. Ale ne, byla to realita.
Nedostatek vajec a jejich následné zdražení, způsobilo, že se spousta lidí vrhla na koupi živých slepic.
Tisíc otázek
Smrt má nasládlou vůni.
Chutná tedy sladce.
Smrt má modrou barvu.
Modrá uklidňuje.
Mysl
Mysl má slepé hranice
Upadám do propasti fantazie
Ne, už nechci - křičí mé zrcadlení
Dost, vztyčuje přede mnou prst tlustý vykřičník
Bojuj
Bojíš se pravdy.
Opatrně nadzdviháváš pokličku.
Pozor pálí.
Střet zájmů je tvrdý.
Smrt je v každém z nás
Prý jsi potkal smrtku
Soukáš ta slova ze svých sevřených úst
Jedno je zubatější než druhé
Všem se hrůzou tají dech
Ztrácím se
Jdu ponurou ulicí
Ztrácím se sama v sobě
Déšť mi smáčí vlasy
Špínu černých stop nesmyje
Akt
Souzníme v dotecích nebes
Žízeň po lásce nehasí vášeň
Ohňostroj jiskření vzplál v požár
Ústa hrají závod s prstokladem harf
Exitus
Chceš mi nic
Chceš mé všechno
Ty chceš.
Pouta ostnatého drátu stahuješ medvědí silou
Internetové nástrahy
V dnešní době se už jen málokdo obejde bez používání počítače. Internet se stal naší nedílnou součástí. Můžeme se propojit s kýmkoli, v podstatě kdekoli na světě. V každém případě nám tato možnost přináší velké ulehčení nejrůznějších situací.
Já
jsem svým odrazem
pod rouchem reinkarnace
se toulám časoprostorem
vždy jiná a stále stejná
Vím
Vím co ty nevíš.
Krutost poznání nemá hranic.
Můj úsměv potlačuje hořkost slzí.
Tvá naděje slábne s vánkem.
Přečtu tě
Tvoje člověčina se uzamkla v útrobách
Mapa vrásek značí osudy dnů
Čas nahoty, střídání svršníků
Nezakrývej si tvář
PŘÁNÍ
KRÁSNÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY A SPLNĚNÍ VŠECH PŘÁNÍ V NOVÉM ROCE, VÁM VŠEM Z PÍSMÁKU PŘEJE BLANKA T.
Vánoční
Vůně svařáku utopená pod lavinou
Krb usnul spolu stebou
Nedotčený talíř svítí jako měsíc vúplňku
Jiskřičky stromečku drží stráž
Čas nevrátíš
dnes není dřív
nebe se zatáhlo
měl sis vážit ztraceného
blesky osvěcují šedou náladu
Hledání sebe
hledám sama sebe
hledám se v sobě
bloudím svým nitrem
hledám se v modři nebe
Marný boj
Kroky tvého života
zrychlují
Místo šlépějí jen
černé stíny
O víle Lesněnce a ztraceném králíčkovi
Za sedmero krtčími kopečky na zelené pasece, žila na kraji lesa malá modrá víla, která se jmenovala Lesněnka. Každé ráno, když sluníčko protřepalo své polštářky zobláčků a začalo šimrat svět svými zlatými prstíky, roztančila se Lesněnka mezi stébly trávy a zpívala své oblíbené tóny.
I dnešní ráno bylo stejné. Víla roztáčela svou lehkou sukýnku a ladně se pohupovala mezi jahodím a borůvčím.
Jen tak dál
máš černou díru v srdci
zničí vše ve své blízkosti
tvůj úhel pohledu je ostrým kopím
šimrám tě paprskem lásky
Podzim mýma očima
Podzim vždy patřil mezi roční období, které jsem ´nemusela´. Snad to bylo způsobeno polohou našeho bydliště. Jinde už mrazíky vysušovaly všudypřítomné bláto, ale u nás vnížinné oblasti jsme se čvachtali ulicemi posmutněle dál. Lidé si ještě nezvykli na přechod zteplých dnů do sychravého reálu a tak kdekdo popotahuje červeným nosem a nebo pokašlává.
ON
jsem průsvitná
můj obraz se ztrácí
nicotné já a noty nářku
čára života vede do temna
Modrý křišťál
Tvoje průsvitná osoba
Křišťál citů
Výstřel a zásah
Rampouch v srdci
Zloděj času
Okrádáš mě o nejcennější.
Polykáš minutu po minutě.
Olizuješ se nad každou hodinou.
Plníš si útroby střípky mé radosti i smutku.
Vločky
Ze zeleného nebe padají kamenné vločky.
Uhýbáš ze všech sil.
Není úniku.
Přežít.
Mezi řádky
Sfinga mlčí.
Čti mezi řádky.
Tvé oči slyší nápěv její harfy.
Vdechni život kameni.
Trojúhelník smrti
Jsi cynik.
Já blázen.
Naděje záchrany.
On je Othello.
Vysvobození
Do dlaně mi vrýváš mapu osudu.
Jsem tvou loutkou.
Ovládáš řeku mých myšlenek.
Jsi strůjce, já stroj.
Duše
Tvá duše teskní.
Oblékla se do černé.
Tápavě bloudí tvým já.
Kdo uslyší vysokou frekvenci.
Všechno nebo nic
Přicházíš s berličkou lásky.
Tvá medová ústa píší jed.
Jsi invalidou citů.
Jsi klaun který píše dramata.
O mých zvířecích kamarádech - dodatek
A nyní zpět na náš dvorek. Dnes jsem smutná. Ráno zemřel jeden znaších samců – chovných králíků. Měl už svůj věk a došel na konec svého králičího žití.
Osud nebo náhoda?
vyhlížíš svého anděla
čas se zastavil
rudé kapky stékají po křídlech
marné volání
Nespěchej
Jsem mráz, ty hic.
Griluješ si mě tisíci stupni.
Celá červenám.
Ukusuješ mě kousek po kousku.
Proč ne
Jsem kanibalkou lásky.
Hltám tě od shora dolů.
Vychutnávám si tě centimetr po centimetru.
Každý kousíček tvé horké kůže.
Květ zapomnění
Kvete jen pro tebe.
Zaléváš mě živou vodou.
Laskáš mé květy svými prsty.
Říkáš že voním esencí závratě.
Osud
Věřím že dráhy osudu mě povedou správnou cestou.
Jednou pluju roztančenou cestičkou.
Podruhé se potácím rozbahněnou cestou.
Dilema křižovatek řeším s horkou hlavou.
Je to v háji
Jsi ve správný čas na správném místě.
Tvé organické hodiny tikají přesně.
Proč se míjíme.
Mé kroky jsou spolehlivé.
Depka
Ulítly ti včely.
Olověná oční víčka.
Výraz šťovíku.
Hraješ házenou se Smrtí.
Supernova
"Jsi Athénou mého života. "
Vychutnávají si pohárky mých ušních tunelů.
Naše božské milování ovíjí pár anakond.
Modrý den střídá žlutá noc.
Oheň a voda
Jsi krátkozraký,
nevidíš dané.
Tvá kytice z nectností zavání hnilobou.
Snídáš jed,
O mých zvířecích kamarádech (35)
Ráda bych se svámi podělila o trošku zvláštní zážitky, tři – „s přenosem informací“, nebo chcete-li s předtuchou. První se stal, když mi bylo patnáct let. Šla jsem ze školy a asi uprostřed naší ulice mě najednou z ničeho nic přepadl hrozný smutek, svíravý pocit. Zastavila jsem se a zadívala se do koruny vysoké břízy, která byla právě nade mnou, měla jsem kní jakýsi zvláštní vztah.
Smrt v přímém přenosu
Vidím smrt vpřímém přenosu.
Čas je pomíjivý.
Tvé oči zračí strach.
Chápu.
Vrchol světa
Dostaneme se spolu až na vrchol světa.
Naše milování je výbuchem sopky.
Tvé kamenné svaly.
Moje něžné doteky.
O mých zvířecích kamarádech (34)
…Nyní si dovolím zabrousit trošku „dál“. Před pár dny jsem viděla v televizi dokument o tom, že nás možná mimozemská civilizace varuje náročnými piktogramy v obilí, že můžou na naší planetě nastat už brzy nezvratné změny. V obilí vznikají stejné ornamenty jaké byly objeveny při vykopávkách Majské civilizace. Je možné, že už dříve "kdosi" navštívil naši Zemi.
Život si žádá změnu
Měl bys´ slyšet,
abys´ byl slyšen.
Měl bys´ vidět,
abys´ byl viděn.
Marný boj
Černá mračna se stahují.
Chceš přežít svůj život.
Padáš dolů šedivem.
Mrholíš pomalu.
Naděje
Proč mi teskno je,
když jdu tichým deštěm.
To pláč andělů mi stéká po lících.
Ochranná křídla v podobě mraků se nademnou stahují.
MY
Naše společná cesta časem vede od nikud do nikam.
Nekonečně světelných let se spojeni pohupujeme vesmírem.
Všechny naše životy zakončí melodie zvonkohry,
abychom znovu k sobě vztáhli ruce a vzlétli opětovně do oblak.
O mých zvířecích kamarádech (33)
Jak jsem se vpředešlém zmiňovala o mravencích, připomnělo mi to mé dětství. Když jsme snašimi chodívali do lesa na houby, bylo tam několik obřích mravenišť svelkými lesními mravenci. Vždy jsem hned na kraji lesa žadonila, zda půjdeme trasou okolo nich. Rodiče mě dobře znali a tak téměř pokaždé houbařskou štreku upravili tak, abychom mraveniště neminuli.
O mých zvířecích kamarádech (32)
Naším domem už roky roků procházejí kolonie mravenců. Není to stále, jen čas od času a trvá to několik dní až týdnů. Přesto je nehubím chemicky ani nijak jinak. Na misku jim dám cukr a sladké cukroví.
O mých zvířecích kamarádech (31)
Včera se vrátily ´naše´vlaštovičky. Na dvorku jsem přesazovala a zastřihávala pelargonie, které jsem měla přes zimu vsklepě a vtom jsem nad hlavou uslyšela známé švitoření. Povědomý pár mi prolétal kolem hlavy a po chvíli se usadily na televizní anténě, která trůní na střeše našeho domu. Sameček pěkně pozpěvoval a samička mu přitakávala milým hláskem.
Růžové ráno
Probouzím se za svítání.
Venku vlládne růžová mlha.
Obrysy stromů jsou něžně růžové,
stejně jako vše kolem.
O mých zvířecích kamarádech (30)
Pamatuji se živě na svoje dvanácté narozeniny. Narodila jsem se na jaře, je to krásné období plné květů, barev a vůní. Tenkrát jsem dostala od našich čokoládový dort, který upekla maminka. Když jsem sfoukla svíčky, naši po sobě tajemně pomrkávali.
O mých zvířecích kamarádech (29)
Včera jsem si vzpomněla na psa Žeryka. Byl to menší voříšek, který hlídal stavení příbuzných, ke kterým jezdíváme. Žeryk byl čilý pejsek a rád si hrál. Jeho zvláštností byla záliba vpožírání nedopalků cigaret, tzv.
Sbohem
Jsi falešný hráč který střídá ring s bitevním polem.
Tvá munice je vždy v plné zbroji
a ty jsi připraven vypálit smrtící kulku.
Nechci být dál tvým terčem, tvou hračkou.
O mých zvířecích kamarádech (28)
…. Včera jsem na zahrádce plela kytičkový záhon a sela semínka petrželky, pažitky a první hrášek. Sluníčko mě nádherně hřálo svými jarními paprsky a já čerpala tak nesmírnou energii. Moje pozitivní nálada trošku posmutněla cestou domů.
Když andělé pláčou
Propadám se do hloubi duše,
když andělé pláčou.
Stesk mě svírá,
stejně jako i tebe můj nebeský strážce.
O mých zvířecích kamarádech (27)
…Začalo jaro a je doba páření zvířat a přípravy na vyvedení potomků. Ptactvo začíná se snůškou a tak všude život doslova pulsuje. Je to radostné období… Jen naše neplodná zebřička, nemůže svá vajíčka snést. Má vrozenou vadu, už jsem vám o ní myslím psala.
O mých zvířecích kamarádech (26)
…. “Nechceš psa. “ – ozvalo se náhle zotevírajících se dveří.
„Jakého.
O mých zvířecích kamarádech (25)
Zvířatům je samozřejmě nejlíp, když mohou žít volně, svým přirozeným životem. Proto, není-li to životně nutné, je dobré divoká zvířata ponechat vpřírodě. Pokud již vdůsledku závažnějšího poranění volně žít nemohou, je důležité vytvořit jim co možná nejvhodnější životní podmínky, aby se cítila co nejlépe. To samé ostatně platí i pro domácí zvířata.
O mých zvířecích kamarádech (24)
Jednoho teplého odpoledne jsme jeli smanželem do sousedního města na nákup do obchoďáku. Po projetí části trasy po okreskách, jsme najeli na hlavní frekventovaný tah, po kterém zbývalo projet několik kilometrů. Před námi i za námi jela šňůra ostatních aut. Najednou se zpod auta jedoucího před naším vozem mihlo cosi na vozovce.
SEZNÁMENÍ
Dovolte, abych se vám tak trošku představila. Není to tak, že bych si najednou řekla, sednu si a budu psát. Prostě proto, že mě to zrovna napadlo… Už od dětství mě cosi ke psaní táhlo. Pamatuji, že asi vdevíti letech mě to přepadlo poprvé.
O mých zvířecích kamarádech (23)
Pamatuji jak mě od nejranějšího dětství provázely životem knížky se zvířaty. Nejprve to byly dětské pohádkové knížky, ve kterých figurovala zvířátka. O něco později, když jsme měli na základní škole prvním rokem přírodopis, okouzlila mě učebnice natolik, že jsem ji jedním hltem přečetla ještě před zahájením školního roku. Dá se říct, že mi přírodopis šel asi nejlépe, tak nějak sám od sebe.
Další seznámení se zvířecími kamarády o kterých píšu
Mluvící korelák Pepík
Ochočený kohout Kuku
Holubice Pupu
Jorkšírka Eliška
O mých zvířecích kamarádech (22)
…. Některá zvířata ztrácí své přirozené instinkty, vdůsledku omezení jejich přirozeného prostředí a potřeb. Jako příklad uvedu kachnu Venuši a jejího kačeřího partnera, o kterých jsem vám psala. Venuši jsme našli na potoce, ztoho bylo zřejmé, že od mala měla kvodě přístup a proto také odněkud na potok přiletěla.
O mých zvířecích kamarádech (21)
Dneska ráno, když jsem na dvoře krmila naší zvířenu, ke mně přišel krocan Trulí. Teď přes zimu krmím vpracovní červené bundě a jelikož je dneska deset stupňů pod nulou a mlha, vzala jsem si i červenou čepici a rukavice. Jak jsem už zmiňovala dřív, krocany dráždí červená barva, podobně jako třeba býky. Trulí je můj miláček a tak se stou červenou na mě chvíli pral – tedy obrazně řečeno.
O mých zvířecích kamarádech (20)
…Před několika lety jsme se rozhodli, že si pořídíme křepelky. Nejdřív jsme začali okrasným párem miniaturních křepelek a později jsme dokoupili menší hejno klasických chovných křepelek. Vlétě křepelky pobývaly na dvoře ve voliéře a na zimu jsem je stěhovala do suterénní místnosti pro naše zvířectvo, kde měly také menší voliérku. Zkřepelek jsem měla velkou radost.
O mých zvířecích kamarádech (19)
Jen okrajově bych se chtěla laicky dotknout tématu kastrace a sterilizace kocourů a koček. Nechci se ktomuto tématu vyjadřovat konkrétně, protože je to věc dvousečná a naprosto individuální. Každý člověk by měl dopředu zvážit všechna pro a proti a pak vyhodnotit situaci a rozhodnout se, zda své zvíře nechat podstoupit tento zákrok. Vněkterých případech to může být vhodné více a vněkterých méně.
O mých zvířecích kamarádech (18)
…Bylo mrazivé prosincové odpoledne. Vládl předvánoční shon. Pekla jsem cukroví, aby bylo o svátcích co mlsat. Odpoledne jsem si udělala malou pauzu a šli jsme se se synkem projít.
O mých zvířecích kamarádech (17)
Ráda bych vás seznámila i Míďou a Rinou. Začnu pěkně od kraje příběhu. Uplynul rok od doby kdy jsem vychovala andulky Dinýho, Dájího a Žviždíka. Předznamenám že máme celé roky ptactvo a ktomuto jevu nikdy nedocházelo, předtím ani potom.
Seznámení
Konipas, který po zotavení nabyl zpět svou svobodu.
Seznámení II.
Ochočený kohout Kuku, kterému jsem musela pomáhat z vejce když přicházel na svět.
Seznámení III.
Slepice, která díky onemocnění chodila jako tučňák. Do roka jí voda z břišní dutiny zmizela a slepice se zcela uzdravila.
Seznámení IV.
Mladý rehek domácí "Ťulí", kterého jako ptáčátko odkudsi přinesla kočka. Časem z něj vyrostl krásný ptáček.
Seznámení VI.
"Čička" - kočka sousedka, která v tlamě přinesla rehka Ťulího.
Seznámení VII.
Malá vlaštovičátka na chodbě, která jsem v chladném létě s nedostatkem hmyzu pinzetou přikrmovala.
Seznámení IX.
Rodiče králíčků, kteří později osyřeli a doma jsem je odchovávala. Nyní při námluvách.
Seznámení X.
Zraněná holubice, která přišla o půlku křídla. (Syn s kamarádem ji našli venku postřelenou. ) Nyní žije v páru s hrdličákem.
Seznámení XI.
Morčata, která letos "vyvedla" čtyři mladé.
Seznámení XII.
Želva nádherná - Pižmína, která každé léto snáší až 20 kožovitých vajec.
Seznámení XIII.
Usínající holubice Pupu, která byla jako maličké holoubě napadena a velmi poraněna.
Seznámení XIV.
Sousedka Čička, když měla u nás na dvorku jedny ze svých četných koťat.
O mých zvířecích kamarádech (16)
Ještě zaskočím zpět ke králíkům – Ušík a spol. Někoho by mohlo vyděsit, že moji chovanci časem skončili na pekáči. Proto bych ještě ráda podotkla, že zcela samozřejmě nikdy žádný zmých odchovanců vžádném případě neskončil (ani neskončí) jako jatečné zvíře. Jsou to moji jmenovití kamarádi, kteří mě berou za svou adoptivní mámu… Tím pádem máme plné králíkárny a plný dvorek zvířecích kamarádů – a je to moc fajn.
O mých zvířecích kamarádech (15)
Naši králíci mají každý vkotci přiděleno jedno „své“ morče. Je to výhoda, králík i morče mají společnost a vzimě se o sebe hřejí. Přestože má každé morče vkotci svou budku, rádi si vzimě „osedlají“ králíka a sedí mu na zádech. Morčata se nám narodila vlétě.
O mých zvířecích kamarádech (14)
Když jsem včera večer nesla, přezimujícím ježkům, do sklepa na přilepšenou pár moučných červů, zaslechla jsem vtemném koutě šramot. Opatrně jsem se šla podívat co ho způsobilo. Nad uskladněným dřevem spal netopýr, kterého asi probralo velké oteplení. Zpovzdálí jsem ho pozorovala, abych ho nevyplašila.
O mých zvířecích kamarádech (13)
Dnes ráno jsem zaslechla ve sklepě tenké pištění. Naše kočka Ťapka si tam „hrála“ srejskem, kterého ulovila. Jelikož mě už Ťapka zná, prchala přede mnou se svou kořistí, abych nemohla rejska zachránit. Nezakousla ho ale a vždy, když získala náskok, maličkého tvorečka pustila a znovu ho lapala.
Dotek
Bílá vločka se snáší z božských peřin.
Houpavě tančí valčík královen.
Její bílá krajka háže třpytky mrazu.
Tiše dsedne na udusanou zem,
Deprese
Padá černý sníh.
Je svíravá tma, přestože není noc.
Bezednou hloubku našich očí tíží černé kameny.
Je vidět že nevidíš, je slyšet že neslyšíš.
O mých zvířecích kamarádech (12)
Kdysi jsem si od kuřete ochočila hnědou slepičku. Ve většině případů nechávám na zvířatech, které si vybere stát se „ochočeným“. Poznáte to podle signálů, které vám dává samo najevo. Je vstřícnější, komunikativnější a samo se kvám světším zájmem přibližuje.
Jsi jako bezduchý
Díváš se na nic,
posloucháš ticho.
Jdeš necestou,
kroky tvé jsou beze stop.
Volnost
Bílá vločka se snáší zbožských peřin.
Barvy, volnost…
Tvá náklonnost má váhu Titaniku.
Nechci zemřít ve vlnách.
O mých zvířecích kamarádech (11)
Amíček byl mladý konipas. Konipas je drobnější šedočernobílý ptáček spoměrně dlouhým ocáskem.
Vjedno letní odpoledne jsem věšela prádlo. Náhle slyším hluk.
POMNĚNKY
Svědomí spí, když bdí nespravedlnost.
Pak umírá pravda a rodí se hřích.
To dítě roste rychlostí světla.
A hroby jsou plné pomněnek, které roní slzy rosy.
O mých zvířecích kamarádech (10)
Dalším zmých zvířecích kamarádů byla Pištula.
Jednoho podzimního dne jsem šla pro něco do sklepa. Oknem do sklepních prostor prosvítalo jemně světlo, takže jsem nerozžala žárovku. Vtom jsem při chůzi, na poslední chvíli, zahlédla před sebou na zemi cosi maličkého.
Bouřka
Deštník máš děravý,
už tě prý nebaví žít.
Bouřku vnás
přines´ čas.
O mých zvířecích kamarádech (9)
Následující povídání se bude týkat malého vrabčáka.
Jednoho letního podvečera jsme se smanželem a synem rozhodli, že si vláčkem zajedeme do sousedního města do restaurace na večeři. Když jsme spěšně procházeli naším náměstíčkem, uviděla jsem cosi maličkého ležet na dlážděném chodníku. Bylo to maličké, sotva opeřené mláďátko vrabce.
O mých zvířecích kamarádech (8)
Právě mi hlavou problesklo jméno Kója, které patřilo černému havranovi. Vezmu to ale od začátku.
I tenhle příběh se odehrává vdobě mého dětství. Jednoho zimního odpoledne jsme šli sdědou na delší procházku přírodou.
Nevím co chci
Tvá vylhaná pravda je ledová,
až mi propaluje okénka vsrdci.
Průstřely Amora vypálil ďábel.
Štiplavá mlha hraje všemi barvami.
O mých zvířecích kamarádech (7)
…To bylo asi rok po naší svatbě. Jednoho podzimního večera jsem pro něco šla na dvorek. Bylo už šero a drůbež se již nastřádala do kurníku knocování. Bylo chladno.
Věnování
Ani smrt neumlčí pravdu,
protože pravda má ostřejší jazyk než břitva.
Rakev plnou jedu rozřeže na třísky hrdosti,
které se zabodnou do srdcí ďáblů.
Kdyby
Co je kdyby.
Kdyby je pouhé slůvko,
Které má velkou moc.
Moc výmluvy.
KONČÍM
Co je to. To je vlas.
Už je tu zase a zas.
Cizí je, není můj,
napadá mě jen slovo "hnůj".
O mých zvířecích kamarádech (6)
Před chvílí jsem pozorovala zokna dvě volavky, jak se tiše snášely na blízký potůček a přemýšlela jsem jakým zvířátkem navážu nit svého vyprávění. Nakonec jsem se rozhodla, že začnu o Želmíně a Pižmíně. Tato dvě jména patří našim želvám. Želmína je suchozemská želva a Pižmína je želva vodní.
Miluješ mě nemiluješ...
Ty jsi se mnou a já s tebou,
přesto jsme tak každý sám.
Držíme se a přitom ruce zebou,
jsi náhle jiný než jakého tě znám.
O mých zvířecích kamarádech (5)
Dalším článkem zřetězu vyprávění je příběh o Pupu. Pupu je bílá holubice. Vezmu to ale od samotného začátku, kdy jsem sholuby začínala. To mi bylo asi sedm roků, když jsem našla černého postřeleného holuba.
Řeč očí
Dvě bezedná okénka,
nepopsatelné pocity.
Svítí vnich záblesk lásky
když miluješ.
O mých zvířecích kamarádech (4)
Nyní bych vám ráda povyprávěla o krocanovi, který dostal jméno Trulí. Jednoho dne u nás někdo zazvonil na zvonek. Manžel šel otevřít, za dveřmi stál náš známý. Držel cosi maličkého vsevřené dlani.
Úlety
Černá mračna ředí pocity.
Skok do prázdna.
Pád do výšin.
Hlas ticha šeptá zradu.
O mých zvířecích kamarádech (3)
Dnes se vrátíme časem zpět o pěknou řádku roků. Když jsem byla malá přála jsem si pejska. Měli jsme sice plno zvířat na dvorku a taky trojbarevnou kočku Mícu kterou jsem měla moc ráda, ale i tak jsem si přála štěňátko, které by snámi mohlo chodit na procházky. SMícou jsem se často mazlila a hrála si sní.
O mých zvířecích kamarádech (2)
Dříve než se rozepíšu bych ráda poznamenala že moje příběhy napsal sám pan Život. Uvědomila jsem si že jsem „bohatá“ a můžu se svámi o vše podělit. Dnešní povídka bude pojednávat o ptáčkovi. I tenhle drobný tvoreček dokáže být bezvadným kamarádem svelkým srdíčkem.
O mých zvířecích kamarádech (1)
Ráda bych se svámi podělila o své příběhy smými zvířecími kamarády. Vyrůstala jsem jako jedináček, ale nikdy jsem díky kamarádům zlidské říše ale také díky svým čtyřnohým či opeřeným kamarádům nepociťovala samotu. Už od ranného dětství mě vtelevizi nejvíc zajímaly filmy a pořady o zvířatech a police vmojí knihovničce zaujímaly především knížky o zvířatech, jak poučné tak o jejich příbězích. Nezapomenutelným zážitkem byly hodiny suplování na základní škole, kde nám jedna hodná paní učitelka místo výuky tajně (potichu) četla zknížky právě o skutečných příbězích zvířat.
Podvečer
Zlatý déšť se sype z růžových beránků.
Slunce zpívá tichou ukolébavku.
Sbor slavíků něžně přizpěvuje.
Tolik vůní se houpe v ovzduší.
Jsi moje všechno
Buď mým obláčkem na kterém smím plout.
Buď mou hvězdičkou která mi svítí na cestu života.
Buď mou vlaštovkou co ukazuje mi směr.
Buď tepem mého srdce, co vlévá mi život do žil.
ONA
Řeč tvého těla je poskládaná z neznámých písmenek,
které jdou houpavě krůček po krůčku po tenkém řádku.
Jsi krásná jako lilie kvetoucí mezi vousatými bodláky.
Když scházíš po schodech do sálu,
Útěk
Běží slalom mezi kapkami deště.
Co kapka to zásah hořícím šípem.
Pryč, pyč.
Být vzdálen v nedohlednu.
Andělská
Bílé vločky padají na polštáře.
Jsou to peříčka z andělských křídel.
Cosi prolétlo vzduchem.
Je to chuť strachu.
Přelud
Zahnízdíš se mi v kapse.
Nemáš tvar,
jsi duševno.
Přesto tě bytostně miluju.
Konec
Blýsklo se.
Zahřmělo z blankytného nebe.
Posel budoucnosti věštil zkázu.
Mžik.
Hledám
Hledám tě dlouho.
Vidím tě v každé usměvavé tváři.
Vzápětí mě přikryje satén stesku,
při poznání hořké mýlky.
MISS PLASTIC
Bůh jménem plastický chirurg
má místo prstů skalpely.
Tvoří gumové figuríny,
které platí daň své přirozenosti.
Černobílé vzpomínky
Černobílé jsou,
jsou mým největším pokladem.
Čas jim namaloval žlutou příchuť.
Ohlé růžky dokreslují nostalgickou atmosféru.
VRÁTÍ SE
solné oči
vlaštovky odlétly
jiskřička naděje
slunovrat neshořel
Zbytečné starosti
Říkáš si jménem, které nepřísluší každému.
To mocné slůvko zní sladce v uších.
Kamarádka.
Já ale vím že je to jen iluze vytvořená ze zlých myšlenek.
Střípky ledu
Jde po zamrzlém jezeře.
Myšlenky zmizely v dálavách stejně jako její stopy zavál sníh.
Prázdno.
Tma pomalu rozprostírá svůj plášť.
Spánek
Můj spánek odešel do nenávratna.
Má postel se stala mučícím lůžkem,
které mě nechce pustit ze svých temných spárů.
Chvíli mě olizují žhavé plameny,
Kolotoč paradoxu
Když svážeš křídla těm co touží po volnosti,
staneš se záhy ty sám mučedníkem.
Vzpomínky
Jdu závějí do bílého nikam.
Snáší se na mě tisíc bílých hvězdiček.
Nezebou, když se mě dotkonou, připomínají mi tvé horoucí polibky.
V dlaních držím naše vzpomínky.
Nejsi zlý
Sejmi masku z tváře,
ať zmizí i tvůj stín,
až rozžehne se ta záře,
všichni dozví se co já už vím.
Smutek
Smutek se toulá krajinou duše.
Smutek je černý rampouch, který tě bodá přímo do znaveného srdce.
Chceš volat do hlubin oceánů, chceš křičet do temnot vesmíru,
nemáš však sílu, připadáš si jako nicotné chmýříčko
Kdo jsi?
Umíš mě vždy rozesmát.
I s mýma chybama máš mě rád.
V nemoci mi čaj uvaříš,
co si přeju ty vždy víš.
Jsme svoji
Jako bárka v mořských vlnách se spolu zmítáme nahoru a dolů.
Střídáme se o těžká vesla a tak vždy doplujeme do cíle.
Pouta lásky nás spojují.
Tvoříme společné soukolí hodin našeho času.
Manželství
Dva blýskavé kroužky spojují nás,
sám bůh žehnal nám přes oltář.
Spojili jsme se v jednu existenci,
tím nejpevnějším poutem a to je náš syn.
Pohádka života
Plujeme spolu na růžovém beránku.
Na hemžící se život dole pod námi hážeme ošatky zlatých hvězdiček.
Lidé je chytají do dlaní, jako kapičky deště a usmívají se.
Náhle padáme závratí dolů.
Nemohu se dočkat
Jsi v mém nitru sluníčko hřejivé.
Tak krásně rosteš, tak úžasně mě uvnitř hřeješ.
Občas mě některý paprsek zašimrá až na srdíčku a to obzvlášť miluju.
Je to nepopsatelný pocit, který muži neznají.
Samota
Samota je tichá,
je jako černá noc,
tiše na tebe dýchá,
mrazí tě z ní moc a moc.
Úryvek č. 5
"Ano, prostě byla najednou nezvěstná. Teta vedla
často řeči, že by chtěla za hranice.
Zmizely i některé její věci, jako šaty a tak.
Policie uzavřela tento případ jako že teta prostě
Úryvek č. 6
Úryvek č. 7
Nikoho by ani nanapadlo, že by Jaxera
mohl někdo dolů schodit. Až na Hawellovi.
"Eriku," špitla Georgie, "co když to udělal
ten ,strážce´ Swid. Ten má na to síly dost.
Úryvek č. 8
Ostatní si toho snad ani nevšimli. Dobře se
bavili při karetní hře v kajutě.
"Klid Bylle, za chvíli jsme doma. Běž se podívat
za ostatními, cesta ti rychleji uteče.
Úryvek č. 9
* * *
Po obědě se Erik s Georgií odebrali na zahradu
do altánku.
"Georgie, je nejvyší čas abychom se alespoň
Úryvek č. 10
"Myslíš jako že ten kdo tam Janiu případně
schodil, by věděl s jistotou že neuměla plavat.
Úryvek č. 2
"A prosím vás Nunu, v telegramu jste psala, že
váš otec blázní a . . "
Nunu jí skočila do řeči: "To ostatně uvidíte sami.
Bála jsem se, aby něco neprovedl.
Úryvek č. 3
"Ne Nunu, to nic není. "
"Tady je natažený nějaký drát, asi si o něj
zakopla. " řekl Hawell po chvilce mlčení
a neustále se kolem sebe rozhlížel.
Úryvek č. 4
"Eriku, nevíš, kam jsem dala večer hřeben. "
"Není na stolku. "
"Tam už jsem se dívala a není tu. "
"Georgie, co to leží u dveří.
Úryvek č. 1
Mladý, urostlý dvacetijedna letý blondýn
Erik Hawell a štíhlá Georgie s dlouhými kaštanovými
vlasy až do pasu, která je jen o rok
mladší, jsou už přes týden svoji.
Černobílá houpačka
Černobílá houpačka se skřípavě houpe sem a tam.
Nahoru a dolů, až se ten skřípot chvílemi mění v noty psané panem životem.
Černobílá houpačka, ne to ji malíř nezapomněl vymalovat svým barevným štětcem.
To je život sám.
Pod mořskou hladinou
Chtěla bych být mořskou pannou.
Prohánět se vodními lány, nechat se omývat mráčky z mořské pěny.
Své vlasy bych si česala o mořské ježky.
Skotačila bych s delfíny a s chobotnicí bych hrála mořské šachy.
Johanka z parku
Trudný život měla
a na nic víc nemyslela.
Svou lavičku jen zřídka opouštěla,
prázdné lahve pod ní hromadila.
Jsme součástí vesmíru
Pojď se projet vesmírem.
Budeme závodit.
Já si osedlám malý a ty velký vůz.
Ulita mléčné dráhy nám zatočí myšlenky tak,
Strach
Slyší tmu jak se vkrádá k ní do pokoje.
Je spoutaná pouty strachu.
Hlasivky vyhlásily stávku
a nohy zapustily kořeny do staré podlahy.
Zůstaň kým jsi
Tvé mramorové tělo mě přivádí k šílenství.
K šílenství nezkrotné lásky.
Jsem sochařem, který tě formuje
do dokonalých tvarů antiky.
Scházíš mi
Scházíš mi lásko jako kořenům voda.
Scházíš mi milý jak dni noc.
Scházíš mi tolik že bych tě zas´ chtěla.
Scházíš mi prostě moc a moc.
Léto
Slunce jak může hřeje,
hurá léto navštívilo nás,
každý se rázem směje,
jsme rádi že je tu zas.
V ZOO
Dobrý nápad - navštívím dnes zoopark,
hned u vchodu ňáké zvíře,
byl to vrátný - uf, to jsem se polekal.
Támhle tygři, samé mříže,a tak půjdu kousek dál.
On a ona
Blýská se na zelené obloze.
Máš v očích pepř,
vrať jim úsměv.
Mám chuť pošimrat tvé panenky,
ZOO
Žárovka na nebi rozžehla ráno. Roboti jdou tam a ven. I ona vejde. Proplouvá tiše šnůrami cestiček džungle
a říká si že ta lidská je mnohem horší.
Vzpomínky (do) budoucnosti
Jednoho podzimního odpoledne jsem se ocitla v malé vísce poblíž našeho městečka. Usedla jsem na lavičku před malým domečkem jenž sloužil jako sběrna nemocí. Zástup chorých se táhnul až ven. Mé bubínky slyší nápěv čekatelů.
Jaro
Jaro se nám vrátilo,
je to dost,
noční období se zkrátilo,
nám všem pro radost.
První let
Dnes je slavný den,
ven poletím letadlem.
Pevně se hned připoutám,
přeziju to. - nevím sám.
Houbaři
Jednoho letního dne jsem seděla venku na lavičce. Po nějaké chvíli vidím, jak se ke mě blíží čtyři postavy. Když ke mě tyto osoby došly, poznala jsem že to jsou moji kamarádi Martina, Milan, Markéta a Kája. Chvíli jsme mlčky seděli a nevěděli co dělat.
Pracant
Zase vstávat, vstávat zase,
to je práce po ránu,
já jsem línej jako prase,
dlouze se pak protáhnu.
Balada o zločinci
Já jsem velký hrdina,
štětí mi padá do klína.
Žil jsem život šťastný,
peníze však nebyly vlastní.
OTÁZKY
Proč si se mnou zahráváš,
pod oknem mým postáváš.
Proč.
Hrůzu mi to nahání,
NÁVRATY
Láska je jako vlaštovička.
Když se ochladí odlétne,
ale věrně se vrací zpět,
aby přinesla teplo do
Vyznání
Bolest v mém srdci je veliká,
život tak rychle utíká.
Do očí se mi derou slzy,
vždyť umírat je tak brzy.
SAMA
Jdu sama polní cestou,
která vede od nikud do nikam.
Cvrčci hrají na své kouzelné housličky
a jejich koncert doplňuje zpěv
AKT LÁSKY
Ručičky jejích hodinek běžely přesně.
Přišla včas.
Jen vánek jejího parfému se o vteřinku opožďoval.
V jejích uších prolétl jeho horoucí dech.
Sen
Hvězdy září nad hlavou,
měsíček je v úplňku,
čtyři bosé nohy rosou jdou,
jeho ruka drží milenku.
Kdo ví
Její oči plavaly v křišťálovém proudu.
Bez záchranného kruhu se zmítaly sem tam.
Nastal náhlý exitus,
byl to konec, konec lásky.
Pláč
Krůpěje přerůstají v kapičky nálad.
Stesk, úzkost, bezmoc. v každé z nich
je ukryto jedno nemilé tajemství.
Vodopád slzí je bezedný.
Láska
Jsi, nebo nejsi.
Byl to přelud nebo světlo
mých očí.
Jako vánek jsi prolétl
Já vím
Myslím. ne já vím,
nespím už jen bdím,
vím že tebe já brzo zřím,
zmizel jsi jako hořký dým.
Touha
Vidím smích v očích tvých,
mé srdce hoří touhou,
zbavil ses myšlenek zlých,
za chvíli pouhou.
V hrobě
Je tu ticho, je tu tma.
Ležím a slýchám kroky.
Nevím zda živé nebo ze sna.
Jsem zde již celé roky.
Podzim
Nastal podzim, chmurný čas,
mlhy padly na blata,
noci se nám dlouží zas,
a my zase do bláta.
Otevřený dopis
Dopis jsem dnes dostala,
otevtřený byl,
pošta zase zklamala,
to by jeden blil.