Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDenoc ulice
Autor
Radost
I.
Stařík-opilec vykřikuje veškerou moudrost svého (!) života
je cítit pivem a rumem a s patosem Hamleta kříčí do světa
slunce opéká černý asfalt silnice
ulice plná životů
"A hlavně vole miluj svou rodinu to jediný co máš..."
Tatínek jede na koloběžce - vedle běží dcerka oběma rukama
tiskne na hruď lahváče
"A hlavně vole kámoše si nepouštěj k tělu vždycky odejdou dřív..."
Muž křikne - druhý odsekne a kráčí dál bez povšimnutí
bez rozloučení
"A hlavně vole mysli na smrt jedinej smysl a cíl tvýho života..."
Mladík poslouchá upřímnou soustrast nad hrobem své matky - nenamáhá se někomu vysvětlit, proč má oči suché...
"A hlavně vole nechlastej jak já - nebo dopadneš jak já."
ALE
kamn zmizí všechny slzy světa
až tahle ulice přestane plakat
nad osudem lidí...
II.
Sama.
Konečně nekonečně sama.
Tak sama jako kaluž uprostřed silnice
jako značka STOP
jako přestupný rok
jako tavené olovo ve vodě
sama bez lidí.
Osamění je jedinou dcerou moudrosti.
šeptá ulice noci.
Láska je jen dcerou iluze.
šeptá noc ulici.
A líbá jí a slzí samým dojetím
až vzduch nasáklý vodou
okapává.
a ona se přes jeho rameno dívá
na umrzlého staříka - opilce
jehož moudrost ani smrt nikdo neslyšel
a v náručí noc je tak sama
jen s mrtvolou anděla
a chodníkem - pomníkem lidí bez očí...