Mozaika

No ovšem. Na čem myslíš, že s družkou žijeme?

Ty máš i hromádku?! :))

A jéje, už je to tady. Sotva začnu se ženskou nezávazně konverzovat, už zkoumá stav nemovitostí.

A co autíčko? Máš? :))

Hezký smeč! Bravo! Ale já jsem samozřejmě měl na mysli ty s kapsami. Od krtečka.

Myslíš ty od Pišty?

Bože, když vidím hezké děvče, přece jí nepolezu do hlavy! Od toho jsou přece kalhotky!

To ale musíš chtít. Co je těžkého na tom vlézt nějaké holce do hlavy, když ti sem nasype pár svých myšlenek, a že bys neměl mobil?

To my, pragmatici, už jsme takoví. Poznat, porozumět, pochopit... Věřím, že bys mi to dokázala vysvětlit. A hezky. Když ale já mám radši literaturu, kterou pochopím tak nějak sám od sebe. ((-:

Ty musíš všemu rozumět? Ti to klidně vysvětlím ;)

Tohle už se hodně podobá volným veršům, kterým také nerozumím. Takový kaleidoskop jakýsi. Ale zase je příjemné zjištění, že máš v komentářích trojnásobnou ozvěnu... ozvěnu... ozvěnu...

číselné kódy? To tak možná pro Tebe. Já si nechám raději schopnost fňukat.

Vyjadřovat své chtění a očekávání nemusí být výčitky. Mohou to být informace pro toho druhého. Protože láska není touha po moci nad druhým, ale míří k absolutnímu zájmu o druhého a k absolutní otevřenosti vůči druhému. Vědět tedy o druhém, že se topí v očekáváních a touhách, a neukázat mu recipročně, co se v nitru děje - co to znamená? Nelze komunikovat, aniž bychom druhého ovlivnili. Ale lze komunikovat bez záměru druhého ovlivnit, s důvěrou, že on té otevřenosti k manipulaci nevyužije, s předem srozuměným postojem: jednej podle sebe, nikoli podle mne. Pak může být jednání, vedené po neočekávané trajektorii, pochopitelné, srozuměné - a bolest ze zklamaného očekávání se stává jen vlastní kognitivní disonancí, kterou lze překonat hlubším poznáním.

Do slova OK dobrý rozjezd. Následující odstavec používá podle mě trošku šablonózní popisy, ale vůbe není zlý a potom přijde prozření. Dobré, opravdu dobré počtení to bylo. Díky.