Kontrasty aneb Sláva Villonovi

Můj život zdá se být kompletně z kontrastů

I když jsou dokola stejné

Jsem jediný bojovník, rovnám se stu

S vítězstvím končívám v lejně

Domov svůj stavěn jest na mokrém návrší

Užil jsem k tomu prohnilý kámen

Ve slunný den u mě častokrát zaprší

S ďáblem se loučívám se slovy Amen.

Ač se zdám moudrým být, blbost mě mučí

Spočinout je pro mě nadlidská dřina

Vzácný čas ticha a mně v hlavě hučí

Jak by mě praštila z vaty kovadlina

Rušný den proletí bez většího všimnutí

Kdypak si smrtka mou pozornost vynutí?