Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVigilie
31. 10. 2001
7
0
918
Autor
Bohdan
Pod šestým závažím tmy kolísám. Zrak skonal.
Mou hlavu bezvládnou pokládáš jako sťatou
na svoji nahou hruď, už beztak vrchovatou,
k bradavkám s mámivým pohledem Oberona.
Stonohý pavouk, noc, už okna obetkal.
Jsi u mě nebo jen mé těžké snění třeští ?
Marně, jí zakletý, jsem lásce uhýbal,
marně jak kapkám v červencovém dešti ...
Ahoj. S tím Oberonem to asi není moc průhledný, to máš fakt pravdu. Když jsem ho použil v příměru, myslel jsem přitom na cyklus obrazů na téma SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ od Johanna Heinricha Füssliho, kde má Oberon, vládcetoelfíků, fakt řácky uhrančivej pohled, upřenej přímo na diváka. Nosím si taky v paměti pár zmínek(z pohádek i vážnějších pojednání) o tom, že elfové mají čarovnou moc určovat a měnit naše sny. Vrcholky ženskejch ňader(hlavně když se pohupují a chvějí) na mě působěj právě tak magicky a připomínají mi pár očí. Díky za připomínku !
Astalavista
01. 11. 2001
Oberon... král elfů... napadá mě Goethova báseň.... Oberon láká malého chlapce z náručí jeho otce... je dost převědčivý a uhrančivý... dostane ho... otec veze nemocného hošíka na koni noční tmou, lesem... když přijedou domů, synek už je mrtvý...
hodně se mi to líbilo *