8. SUPERKOULE - Dílo č. 1 - O LASKAVÉ MATIČCE A BROUČCÍCH

Maminka tesařice založila v lese útulek pro broučky, kteří se sami cítili slabí a ohrožení, a tak se chodili pod velkou jedli modlit o milost boží. Zhodnotila, co kdo umí a vyhlásila, že když každý přispěje do společného hrnečku prací, kaménkem, třístičkou, bleší mrtvolkou, či něčím podobným na zub, ona se postará, aby se měli
všichni dobře.

Kůrovci pracovali ze všech sil, ploštičky za nimi uklízely, světlušky držely lampičky při noční směně, jen sem tam si někdo zlenošil-ani to poznat nebylo. Hovnivál občas do hrnečku uštípl něco ze své kuličky, a když je hrobařík poňoukal, že takové společenství není k ničemu, ostatní se vesele zasmáli. Dobře se jim žilo.

Jednoho dne dostala maminka dopis od adoptovánka Lumka Velkého. Že prý na jižním kraji lesa klesla porodnost pilořitek, takže on má méně larev, než by potřeboval a jestli by jako na něj příbuzenstvo nějak nepřispělo.

Broučci se zlobili, zrovna byla malá úroda šišek a museli se moc snažit, aby vyžili. Maminka jim však domluvila a tak každý uloupl pro Lumka něco ze svého. Vážka si na tu výpomoc dokonce musela půjčit od mravkolva.

Než stačil Lumek vzkázat, že mu pomoc představovaná tučnou larvou nestačí, ozvaly se vodoměrky od rybníku ze západního kraje lesa, že mají taky potíže se uživit a navíc bytovou nouzi.

Maminka najednou nevěděla kam dřív skočit, broučci brblali a omlouvali se ze schůzí lesní samosprávy. Nakonec se přece všichni sešli, sedli si a valili bulvy jako kudlanka nábožná před svatební nocí, aby jim neušlo, co maminka vymyslela….

Ponaučení:
Bůh nemůže být všude, proto stvořil Evropskou unii.