Balada o bubnu

Využívám Návodu na využití kritika a žádám o názor - sice značně post scriptum, ale přeci jen - jde o jeden ze stěžejních textů mé nové připravované sbírky a nějak se mi nedaří setkat se v pravou chvíli s kritikem (a jeho názorem). Ještě by mě zajímal názor na některé mé texty, ale to zas třeba někdy příště - nechci příliš obtěžovat.

No jasně, já tvůj úsudek respektuji bez výhrad. :)

Jde spíš o hloubku domnělou (vzhledem k okolnímu textu), ale kvůli ironii a významu pro vývoj a smysl to vypustit nemůžu, promiň. Jinak mě ale těší, že tě to zaujalo.

Mně se velmi líbí, kromě celkem nepoetického ponaučení:"neboť rád věci ožíval svou hloubkou". Kde se však a zda vůbec se božímu tamborovi dostalo hloubky není jasné... Navrhuji nahradit uvedený text něčím uvěřitelným, či vypustit. t*

bloudis v polich za svitani?.-))

Souhlas s kritikami výše, ode mne jen tip... :-)

jde to :) není to špatné ;)

Starobylé, archetypální, připomíná to styl lidové poesie (to myslím v dobrém). Trochu to kazí závěr, "zrcadlo rokle" jakoby patřilo k jiné básni a "pohanské rity" jsou takové moc přímočaré. *

:o) nejlepší je ten největší buben - ten už podle názvu dostane při každé písni řádně nakopáno ...

psát můžeš zkusit i blíž, ale s tím bubnováním jdi dál...

Selská poezie, která nevypadá vůbec špatně. Zkus psát dál.

bych čekala že po setkání bude mít buben ona :o) ale vážně.. vážně nevím co bych dodala - nevím si s textem jako celkem rady.. tohle se mi líbí namísto žeber ale zajímal se o srdce Neboť rád věci ožíval svou hloubkou