Plašit vítr

Skrz prostotu a čistotu

předešlého...

Sněhovou královnou zakázaného

padá ti do klína

s mrazivou bolestí

vyrvaného štěstí

zrnko po zrnku...

Přes křik

co je jen němou součástí všeho

zaplňují tě celého

-zrnko po zrnku-

přes protesty deroucí se zpod roušky

zasypali tvou duši...

Ale já prohlédnu těch mnoho zrnek

co na tebe nasypali

-podvod, lži, bolest-

a prostě jen zapnu fén

a všechny je odfoukám pryč od tebe...

protože chci aby jsi zase plašil vítr

schovávající se v bouři tvých slov.