Po páté

Příjemně poklimbávám.
Potichu pozoruji pracku pochodující polem polookamžiků.

Pink! Patnáct.

Poslouchám příjemnou písničku.
Polehounku pohvizduji.
Přicházejí přece pouze parádní příběhy!
Polibek první přítelkyni.
Prokvétající podběly, paloukem poletují pučmelouni.
Pivo, panák, pochutiny představují prvotřídní pošušňání.
Pohoda!

Pink! Pink! Půl.

Přestávám pískat.
Pomalu procitám.
Proč požadujete podávat pochybné pavýkony?
Proč požadujete příjmy, porsche, politiku, posluhování?
Pouze pokrytectví, pýcha, populismus... prázdnota.
Pouze pitoreskně prohýřený potenciál.

Pink! Pink! Pink! Pracka pošilhává po padesátce.

Připravuji polotovar pro polévku.
Přichází pátý potomek.
Pátek po pondělku, pondělí po pátku,
práce, pořád pouze práce.
Pomalu přichází první pochybnosti.
Proč pochodujeme pouští pocitů prahnouce po přátelích?
Po projevech porozumění?
Po poznání?
Proč paličatě pokukujeme po papírech propagujících pálící písečné pláže?
Prosím, poraďte!

Pink! Pink! Pink! Pink!

První protéza pasuje přesně.
Pokrývka palice prošedivěla, prořídla.
Pochybnosti pominuly, přesto paradoxně propadám panice.
Proč pijeme?
Proč potřebujeme pojídat potraviny?
Povinnost pro posílení potomstva?
Proč paběrkujeme po pitomostech?
Přichází plamen poznání.
Pálí, pekelně pálí.
Přichází Poe, přátelsky pomrkává.
"Pomíjivost, příteli, pouhé předporodní problémy.
Pohleď, přichází pravý prvopočátek!"

Pink!

Příjemně poklimbávám.
Padám... padám...
Padám...