Astronomicon 3.1

Poutník se na svých cestách mapou klenby často setká s až demagogicky formulovanými dogmaty ohledně existence. Zatímco pravý pozorovatel jasně chápe, že objekt usměrňovaný silou, tak očividně popsanou samotnými přesvědčeními nerozvinutých idejí, dokonce už díky tomuto popisu nabývá reálné životní existence v té nejnevysvětlitelnější podobě, nižší formy života si svým postojem protiřečí se svým výkladem. Ovšem, z toho nelze nikoho vinit, vždyť ani semínko hvězdného prachu nemá ponětí o hvězdě, jejíž součástí se teprve stane. Bude prosazovat svou jedinečnost a idividualitu dokud neprozře - to je nevyhnutelný poplatek - vždyť jak jinak by se mohlo zrodit něco tak skvostného jako okno do okna dalšího okna, než právě nevědomým nazíráním do sebe sama a tudíž prožíváním svého vlastního budoucího osudu v obrácené dynamice, jdoucím zárověň tomuto osudu vstříc.

Avšak nyní chtělo by to zabývat se některými z částí, forem chcete-li, hvězdného těla, abychom si vysvětlili, jak doopravdy ono usměrnění vypadá. Nejobyčejnější z těchto tezí, formulí, je teze nicoty. Zde je pochopeno to co není pochopeno nikde jinde, krom ostatních tezí nicoty a i tehdy je pochopeno jiným způsobem, avšak TO zůstává neměnné - a je jím nic - neboli zbytek všeho ostatního. Zde vše se řídí jednotným upnutím ke středu nicoty a i tento střed pak se řídí jednotným upnutím sama sebe ke středu nicoty sama sebe, atd. atd. Zde fluescentní částice nicoty se pohybují stejně ladně jako průhlednost a nazírají na sebe průhledností této své existence, tudíž se zhlížejí jeden v druhém a chápou právě a pouze ono pochopení.

Další z tězí je teze vnější jednoty, a od všech ostatních tezí se liší tím, že se jedná o jedinou existenci projevující se navenek pouze jedinou částí. K tomuto efektu je využito hloubkové determinace, která prakticky eliminuje vnitřní jednotu, jinými slovy tato existence si zvolila cestu tvrdosti. I přesto, že se nemusí jednat o mohutnou entitu, zachycováním stavu úplnosti dochází k totální anihilaci při střetu. Tato existence se však stále usmívá, ať už tkví ve světle, či tmě. Zde se neodmítá ničeho a vše je vítáno s otevřenou náručí a s ochotou pomoci. Bohužel vše co vejde branou dómu vnější jednoty, již musí zůstat - toť je cena za přejícnost rozmaru.

Konec 1. části

Budeš-li kdy cestovat Astronomiconem, nezapomeň si úsměv. :)

Protože usmíváš-li se ryze, nic jiného než objetí v univerzu nedostane se ti.