Stanislav Strmiska

Heřmánková

Voníš jak peří křídel heřmánkových ptáků
Víří pel, když mávnou
A ladně se vyhýbají epicentrům ohňostrojů
než táhnou na severojih
Do nekonečných zahrad galaxií
Tam pojí jen několik zrn hvězdného prachu
A vykoupat se vrhají do ultrafialových vln.

Jak ultrafialová bledne,
Stává se heřmánkovou.

To pak znova útočí ze všech stran
Ty pomáháš jim heřmánkovou pěnou
Ve společné koupeli
Vlhkost šplhá do tvých rudých vlasů
A heřmánek

Pak voníš mi jak peří křídel heřmánkových ptáků
Zvířím pel, když nepatrně mávnu
Rád po hlavě se vrhám do epicentra ohňostroje
Daleko od zahrad hladový
Koupám se a zalykám vlnami Tvých infrarudých vlasů

Jak infrarudá chládne
Lechtá

Ležím
Dýchám
Hledím do tmy severojižním směrem
Vím, že vesmír je teď o něco nekonečnější
A Ty zas voníš mi jak peří křídel heřmánkových ptáků
Díky