bez názvu

Ostrý trn se mu zařízl do rtu a po bradě mu pomalu stékal pramínek rudé krve. S vyhasínajícím plamínkem v očích zabodl pohled do mých očí, které ale byly tak ledově chladné, že neměl nejmenší šanci z nich něco vyčíst – ať už to bylo cokoliv. Na rtech mu uvízla jeho poslední slova – byla zamčená -, která nemohl vyslovit i přesto, že to byla jeho poslední touha. Pomalu se z něj dral jenom slabý výdech doprovázený hlasitým pádem na zem. Konečky prstů se dotkl mé ruky, jakoby se mě bezmocný snažil stáhnout k sobě. Než ty vyhaslé oči zakryla víčka, stačila jsem z nich vyčíst poslední myšlenky :

                „K čertu s tebou, ty drastická mrcho.“ Slabý pláč, který se potichu linul místností a zaplňoval ji podivně stísněným pocitem doprovázel můj smích. Ďábelský smích, ďábelsky klidný smích..