polibek ve větru

průhledné je cosi
jen myšlenka
malé jsoucno
co barvu dostává
světlem asi
či září očí našich

hmnotné a průhledné
jsou myšlenky moje
průhledná touha, sny
nesoucí racio
pravdu
i srdeční boje.

přestaň být skleněnou sochou s fasetami nejistoty
já rytíř jsem, či básník tvé tváře
milostných triků
milostné záře.

průhledné matérii dala jsi světlo a snad i tvar
úsměv tvůj obtisklý ve vánku
rozbíjí
ledy
i kořeny skal
spoutal bych vánek
a sladký otisk
nežně si vzít chci

a vzal bych ho, vzal
i ve vychřici.

opatrně, žádná zběsilost
cokoli
něžně
cokoli pro blízkost