Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se10. SUPERKOULE - dílo č. 8 - Soukromý koncertus
Autor
soutěž KOULE
zadání: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=357274
SOUKROMÝ KONCERTUS
Prstoví celé zabrnělo, když dopadlo na klapky. Dotyk = zvuk. Sebejemnější. To si pamatuj, až opět zabloudíš ve světě otevřených očí. Napravo, nalevo tma, vpředu podivné víření, jak to mnou prostupuje. Hudby, barvy hudby. Svět bez barev je pitomost. Černobílá je také barva.
Chvění.
Cítím je, přesně podle metronomu praskajících a vrzajících kloubů. Také máš husí kůži? Zavři okno. To nalevo, aspoň tam vždycky bylo, hned vedle -BŘINK- vázy.
Sem by se hodil nějaký dramatický motiv, nějaké tápání, nemyslíš? A pak – jiskra ve vypínači. Kontakt navázán, radostné, honosné. Jako bych to publikum viděl. Déšť aplausu. Další zvukové vlny. Není radno plavat. Chyť se dřeva. Vyplaví tě.
Pokoje v tomhle bytě jsou tak velké, když angažuješ hmat.
Struna praskla, čím vyplním díry v rytmu? Jekotem toho blázna, co šlápl do střepů. Tvůj jekot, ano, probíjí se stěnami a sousedům se to také nezdá, už bys měl přestat a být opět králem, opět roztáhnout záclony a málem přestat dýchat z toho náporu vjemů, jež přehluší tujemnost vyhaslého šerosvitu za očními víčky.