Čtyři okna mého (ne)pokoje

Čtyři okna z mého ročního (ne)pokoje

Jsem člověk a jako každý takový (tedy pokud vím) mám hlavu, která je mým pokojem i nepokojem. Někdy si nejsem jistý, zda-li to není naopak. Není můj pokoj a nepokoj mou hlavou?

Pominuli tento malý rozpor, který je ve výsledku vlastně zanedbatelný, musím zdůraznit především jednu vlastnost mého pokoje – má okna. Větší či menší, novější i starší. Čas od času si prorazím nějaké to nové okno a staré zase zazdím, i když to je vzácný případ. Většinou je jen zatluču prkny nebo prostě zavřu. Někdy to jde těžko – třeba když se panty zadírají prachem, či fouká silný protivítr a já nemám dost síly.

Myslete si, že jsem naivní, ale každé z oken mého pokoje má své jméno. Většinou dívčí. Když se nad tím pořádně zamyslím, mají vlastně skoro výhradně dívčí jména…

Poslední rok se na množství a rozmístnění oken v mém pokoji podepsal vcelku majoritně. Na podzim někdo prohodil kámen jedním, které jsem v té době měl vskutku rád. Byl skrze něj vidět kůň pasoucí se na louce uprostřed lesa a podobná krásná klišé. Pokud se nepletu, je to první okno u kterého jsem proseděl tolik času a zároveň poslední okno, které jsme zazdíval.

Další ze čtveřice letošních průzorů do mého pokoje vznikl v studeném čase před Vánoci. Pokud byste se u mě někdy zastavili, určitě ho poznáte. Je krásné, se štíhlým rámem a decentním zdobením. Na dřevěném parapetu má vypálených pár kroužků od hrnečků s horkým kafem a čajem, ale to jeho kráse nijak neubírá. Jeho hlavním kouzlem je ona zvláštní tabule skla – podle nálady mění barvu od žluté, přes červenou a zelenou až k fialové. Někdy si říkám, že ho neotvírám tak často, jak bych měl.

Zhruba v březnu jsem objevil další okno. Vcelku malé, ale moc hezké, možná až moc. Proseděl jsem u něj spoustu času. Přímo vybízelo k večerním dýchánkům s tužkou a nepopsanými stránkami bloku. Docel mě mrzí, že jednoho dne už prostě nešlo otevřít. Zůstal jen malá škvíra, kterou na mě občas trochu táhne. Je zvláštní, jak tak malé okénko mohlo tolik narušit statiku mého pokoje.

Ještě bych měl zmínit jedno okno. Je velice tenké, ale kompenzuje si to tím, že se táhne přes celou jednu zeď. V pokoji ho mám co se pamatuji, ovšem přijde mi, že během posledního roku se trochu zvětšilo. Uznávám, zní to šíleně…

Můj pokoj i nepokoj má hodně oken. Tato jsou však podle mě pro jeho současný koncept nejdůležitější…