Plíseň plísní
Jak tón brouzdá
vlní, nocí se zdá
že nemá cit
když měla mít
noční
Noční
vmlze cigárovýho kouře
tančí víla
fialkové rty po purpuře a
chutě bez chuti
pamatuješ když jsme spolu pekli koláč.
tys měl zástěru
a já oči smíchem pro pláč
byl švestkovej protože začínal podzim
narozeniny
nemám chuť slavit
nikdo mi neřek'
že od jistýho věku
radost přejde
ledová královna
Krásná paní mě zastavila na ulici
jestli prý nemám cigaretu
anebo ulitu
schovanou pod čepicí
klasická
prostoupená skrz na skrz
láskou
ke klasice, vážně
forte
víla Anorexie
uškobrtaná
víla plná snů
kterou kuřecí vůně zasytí
čeká
20/11/2011
nesnáším klišé
jenže co když
je opravdu
nejhorší věc na světě
Je suis, tu es, nous sommes
dokonalý člověk existuje,
jsem to já,
jen a jen pro sebe
-zbyl mi kousek dortu, chceš.
Za pět minut dvanáct
Devatenáctiletá Marta se vyklonila z terasy na vrcholu výškové budovy, spatřila pod sebou záři večerního města a zmocnila se jí závrať. Dýchala zhluboka, vyrovnaně a klidně jako jogínka. Pět minut do půlnoci. Vpředposledním patře budovy sedí ve svém polo - zařízeném bytě chlapec, Jakub, ne starší dvaceti let.
jablko
jablko nepadá daleko od stromu
protočit se mezi kýčem
lákat barvou, leskem, krásou
mezi obyčejným chtíčem
Obchod se sny
je mi smutno,
kolemjdoucí, figuríny,
prázdná vitrína
a já
jsem jen já a ty!...bazinga
Mám pocit, že si to vzdal,
házet klacky pod nohy už není taková zábava,
bez známky i odesílatele, tvůj pohled znám,
svůdně, ale ne jedinečně, proměnně,
duševní apsida
jsi neznámý jako x
jsi můj, někdy i víc
jsi svůj, grapefruitový mýtus
jsi reálně nereálné plus
Terres...
Přestože jsi má zmlžená iluze, která v reálném světě „černé na bílém“, nemá co dělat, pokusím se tě co nejšetrněji zobrazit. Ne štětcem, ani akvarelovou pastelkou, ale písmeny, slovy a větami.
Pro většinu kolemjdoucích jsi jen špatně utřené zpětné zrcátko. Plné šmouh, odlesků a prošlé minulosti.
tobě
Mám chuť napsat ti řádky
A nebráním můrám létat skrz můj apendix,
který slepě jako já,
nenosí brýle.
Svobodný večery s Kubou
společně scukrovou vatou
je to nejhorší
co mě vživotě potkalo
špatně mi je stejně
(s)něžná
Slabutěmi na míru
v šedobílém vesmíru
kousky loků beznadějných
vlasy temné
uplakaná
„bublina vyfoukla moc brzo
smyčcově kouzelný šmitec
z euforie vyrostlo torzo
- šedavým nadějím konec“
1+1
možná až čarovně shozená ofina
zakrývá okenice
k tobě do ložnice
možná jsem jen pohodlně líná
časy se mění
časy se mění
shodinou navíc
nespím, kruhy zachraňuju zbytek krásy,
která se změnila
Pochybný podnik
Zmizet vkouři cigarety
místo snů chtít kabarety
se svůdnou chanteuse
s úsměvem zprotéz
jedenáctého září
kolemjdoucí náhodné krvelačně nádherné duše
nesnáším je
zabalit se utopit se, ve vaně plné mýdel z Lushe
necítím je
Bezová šťáva
Bezová šťáva
Bez nálady cukru šťávy
bez východu západu
beze slova zmizím
Infekční, ne moc
Na dně kastrolu přilepené zbytky šunkafleků,
těžko říct, proč nikdo nepoužil Jar.
Ani rajče nestojí o exkurzi do protlaku
a pravidelně praskající červený opar.
Noční život
Noční život
Počítám minuty od půlnoci,
je to snadné.
Jsou tak pomalé,
Večer na lačno
Tak blízko jsme byli skoku do vody,
rozbouřené jako vařící puding.
Ale tys rozhodl jinak,
objal jsi mě.
Naivní funus
Stáhnu si vlasy do copu
a zčela otřu celý večer
od vína a pražených mandlí
Naivita bolestí na chvilku omdlí
Sobota je den na nic
Tak jako mi nejde
oloupat pomerančovou kůru nehtem,
kotoul vzad,
vyslechnout kritiku,
Hořce vystřízlivěla
Hořce vystřízlivěla
Na co potřebuju slyšet, jak jsem úžasná.
Na co potřebuju slyšet, jak mi to sluší.
Nechci tím být pověstná
Sonátový motýl
Sonátový motýl
Vyletěl ven za vysokého gé spocitem zmoklých křídel.
Vyletěl ven mokrý jako ve snech.
Obletěl panelák, čtyřikrát se zahákl vpodprsenkách
Nesmyslná
Jak poznáte pravou lásku.
Podporuje reformy finanční jistoty.
Jenže zbillboardů ji nepoznáte,
pouze tváře prozkoumáte,
Blízkostní
Blízkost je prazvláštní pocit,
tuhnou při něm snad všechny vnitřnosti,
hlavně játra…
Jenže jak ji utnout, mrchu prolhanou.
Skoro dospělá
Nádherných, revoluce - sametová, prvočíslo,
trpaslíci a ta slečna snimi, neviditelné „u“,
Ve Francii už sčítají, čtyřicet tři do hodiny.
Rok krátký, předlouhý, …
Blouzním vedrem ...
Pod očima kruhy,
gymnastika jen zdánlivě není můj obor,
ona ani ten obor není.
Vočích slzy,