Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePancíř je roj vlaštovek
Autor
mperdik
Nevidělas´mne budovat svět
se soudruhy ve Vítkově na učňáku
a já neviděl Wermacht
na ústupu rozprašený
- je to o souznění
to jež mne opustilo
pouští mi žilou
či spíš hrdlem
hektolitry piva
LÁSKA to způsobila
že verši jsem spáchal vraždu
divčich citů
a za úsvitu
na střelnici v Daskabátu
ucítil ztrátu
na korbě
V3esky
a stesky
jsou studentské lásky
polknuté samohlásky
dívčích jmen
pod sněhem na Libavě
tělo tak nahé
zachvělo se
lotos v květu
jak sukně v kabaretu
vztyčená roztoužením
něco je na vábení
na križovatce stehen
brouzdal jsem zkřehlý sněhem
z polibku vloček stavěl barikády
uprostřed kanonády
jsem dezertoval do tvých slabin
to sněhy z horských lavin
mne konzervovaly
čas bolavých nocí
a vlci tak hladoví ve mne vijí
touha je střela Země-Vzduch
a ve mne skláda symfonii
ta spoušť je jemná na dotek
a pancir jen roj vlaštovek
co rozpadne se v korozi
jak věčná hesla, soudruzi
jak říše jež být navždy měla
dvě nahá těla
se hřejí
v kozlovském lese
střelbou umlčely
verše mé studentské
ptáčata švitořivá
a rty spíš na sklence
než u libidia
kde srkat jelen měl
nektar z květů
tuhle tu operetu
přezpíval čas
falešnou ozvěnou
duši mám raněnou
z války
v dobe míru
a do vesmíru
vynesou
jména
má duše opuštěná
kéž přilne
jako hřeby k dřevu
ztrácí se drobek
ve chlebu
jak lásky
z celty maskování
ze sna mne budí milování
co neuskutečnilo se
ač chtělo
sténání které oněmělo
v příkopech potu
žízním po životě
nezbyla žádná díra
v plotě
a na útěky
není dech
a vzdechy utichly
v pustině
únik jen v komíně
má Dachau
můj Ikarus
motor
jež čeká na výbrus
zastávka
jež není v jízdním řádu
tolik jsem toužil
marmeládu
namazat na rohlík
v časech hladovění
bylas mi lampou
rozednění
slepotou ranilo mne
ač hmatem
hledal jsem bílou holí
svým automatem
svobodu
vykřičenou okupací
svištěly kulky
jako ptáci
jež vyplašeni na pobřeží
kryl jsem se nahý mezi keři
Ta lidská zrůda vyplašená
přespříliš vápna- nehašená
v mělkých příkopech
Katyňského lesa
švidraly oči na nebesa
skrz průzor v zátylku
dejte mi prosím lentilku
snad zapomenu
na rety sametové
na kolenou
asketa
či sketa
lebka snad na dlani
ta od Hamleta
táže se stromoví
cožpak mi odpoví
někdo na otázku?
zda poznal jsem
či minul
LÁSKU?