Ingens verbam multitudo

Párkrát jsem přemýšlel co bude dál, ale za půl hodiny se mi zdálo, že to nemá cenu rozebírat a lepší bude pracovat dál na studiu, které je dnes tak přepychové zboží, že už se za něj bude snad i platit. Je to nesmírně praktické, likvidovat své mozkové buňky za vidinou lepšího uplatnění než zametání ulic nebo čištění kanálů, ale při pohledu na běsnění při zkouškách si myslím, že nastává pravý opak. Někdy by si člověk nejraději utrhnul hlavu, protože si myslí, že v ní nic kloudného nemá, ale pak kyne talentem u jiného vyučujícího a je nesmírně pochválen. No je to každopádně jízda na ploché dráze a nikdy nevíš, co tě čeká na konci.

Včera se mi zdál sen o tom, jak jsem narazil a vzápětí jsem při strnulém postávání uprostřed trosek přemýšlel, zda-li jsem to vůbec já nebo někdo jiný, kdo uhořel zmačkaný v plastu a ocelových plátech. Nevěděl jsem proč se to tak stalo, protože auto jelo celkem pomalu a nikdo by v něm správně neměl přijít k úrazu, ale všechno kolem bylo divný, jako bych vlastně předtím nikdy ani nebyl a ani teď jsem necítil nějaké jsoucno, které by mě alespoň trochu připomínalo. Stal jsem tedy sám proti rozumu a asi ještě dvě minuty v klidném šoku stál a najednou se ze mně ozval hlas, že bych měl zachránit sám sebe a vytáhnout se z toho šrotu a pokusit se o nemožné. Tak se i stalo a víc si už nepamatuju.

Nejpravzláštnější na tom všem je, že člověk dokázal vzdorovat svému osudu naprosto sám, bez cizího přičinění, Měl jsem svobodu k tomu, abych mohl nějak jednat, ale neudělal jsem nic. Je více než patrné, že mě formuje nějaká jin osoba, bez které jsem nic, která mi dává podněty a znovu oživuje mé vědomí. Něco jako taková baterie, ale fungující jen pro případ nouze a životadárná energie tryskající z ní mě udržuje hodně dlouho při životě.

Jedno je jisté. Teď ji žalostně potřebuju, ale zasloužím si to? Vrátí se někdy? Najdu ji v tomto světě? Před týdnem mi přišla naděje - doporučeně a jako by najednou o půlnoci bylo ráno a vyšlo slunce. Pečlivě jsem si ten leták uschoval, ale teď si spíš uvědomuji, že bych jej měl vytáhnout a přeci jen to zkusit, co kdyby to byla ta pravá? Nevím a mé pohár mého vědění se zřejmě ještě nenaplní, neboť je den a ten je jen klíčem od dveří krátkodobého umrtvení. Rozhodne noc.