Písmák to jsou oni..Oni
Edituji děti do světa, pomaličku splétám jejich nervová vlákýnka, snad je nepotrhám svým zatínáním pěstí a skřípáním zubů. na jejich mamíí odpovídám rozněžněle, na kašel a truc přebujele, nahlas. nepatřičně . někdy.
návrat
vrací se ta chuť
tepla, květin, něhy
vrací se ta míza
stoupá do kloubů za nenápadného šeptání a šustění krajky
šípek
sušeý šípek
konzervovaná láska
svraštělý jako stařenčina kůže
úsměv co protíná nekonečno/netečno
nevyslovená
jak když odplouvá den
s tichou vzpomínkou
pohlazení duše
slova stokrát vyšeptaná
mizení
mizíš mi z rukou
jak ryba co se vysmekne
jak květ co odkvete než ho začneš brát na vědomí
jak barman co jde nad ránemz práce domů
nic nikde
chápou se
nechápou se
život jak modročirá tekutina kape na strop
zezpoda nahoru a zase
těžko
kolik musí člověk prolézt sraček aby pochopil co je opravdu láska, odpuštění a pokora .
kdo to změří
slušnost na bodě nula
člověk nebo zvíře
Paradoxy
místo koksu
Bůh paradoxu
paradox Boha
čím víc rozdáš tím víc se ti vrátí
hledání
můj Bůh. kde je .
jen tak naoko do nebe
a místo toho spíš do sebe
se obracím. a ztrácím se v labyrintu
tichá
zavírám oči miláčku
říkáš že neumíš psát básně
a přitom tvý slova jsou jedna obrovská nádherná
a dechberoucí báseň o nás dvou
žalm 235
toužím po Tobě Bože
po Tvé oslavě
co dal jsi mi nespočítám
kdybych se snažila od rána do večera
nedotknutelnost kávové sedliny přijde-li v potaz okolnost ledové hladiny
tiše sedíme
stín tváří (tvůj strašně pravidelně skobovitej nos)
na kalendáři další měsíc spolu
u stolu
drak
drak snědl nám budoucnost z origami
pak chrlil oheň.
popel nosim si dodnes ve vlasech na památku
co když jednou půjdou věci pozpátku a on vyplivne zpět tu pohádku .
nejhezčí slova
lásko, nejhezčí tvoje slova
kde jsem se viděla v zrcadle bez skvrn a vychýlenin
jako řeka obmyly všechny moje rány
rána zase spatří východ slunce
secesní obraz
tvůj hlas
zaklíněnej v kmeni stromu
mezi náma dvěma teče zlato jak potok
blesk nikdy neuhodí
mimo
Bono do noci docela mono
zpívá to svý One.
we carry each other.
a tak.
nemůžu mluvit, lásko
dneska by slavil
místo toho se vyboural když jel ze zábavy
" tak mladej. " lomí rukama stařenky
v každý dědině někdo takovej.
jak vosy v limonádě
jak vosy v limonádě
motáme se
k sobě a od sebe
a pak zas honem k sobě
andělovi
andělé v básních mladých dívek jsou kýč
andělé v životech mladých dívek jsou zázrak
zimní
jak tekoucí voda pod ledem
jsou city pod slovama
mezi náma
a když praskne led
sojčí
mezi kolejema sojčí peří
asi půl kila
a jak projel vlak
rozletělo se do okolí
přání
do nového roku
přála bych si najít ruku
co mě chytí anepustí
a ještě pár drobností
vinice
slunce zase uteklo do vinic
přepadlo mě v nich před deseti lety
kdy babička, dědeček, kafe v termosce
a pečínka.
zpoza dvířek bazilišek
nespím a koukám do stropu
je tam tolik vykřičníků
sem tam nějaká tvář
třesou se ruce
žalm 789
nikdy nedohlédnu
délku stop co šlapaly vždycky vedle mě
kolikrát jsi mi setřel slzy
kolikrát jsi mě bral kolem ramen
momentka
nádech
zvedá se vítr
závoj
v klenbě kláštera lítá nazdařbůh suchý list
oběť
oběť má cenu jen pokud je z lásky
nekonečné mlčení
bolestné jak první mrazy
uzamčené za hlubokýma očima
Filďácká
Trochu ghetto
tahle škola tyhle lidi
co koukaj na postmoderní bahno kolem
s nadhledem a s odporem
svatostánek
"Každý z nás je svatostánek Boží. "
krásná věta
kdy konečně
pochopíme
Dluh z léta
měl oči dračí
to někdy stačí
a kytaru na zádech
tak jela tam kam on jel
na cestě
rozpadlý zámky
má podél svécesty
sem tam se zastaví
dřív to tu bylo hezký
Obrana mlčení
nemusí se vždycky mluvit/ o padající mlze zvečera/ o východech slunce nad věžemi kláštera/o krvavém měsíci/ každý to vidí a přece mlčí/stromům od modlení opadaly listy/ a v nich . starý herec v masce kašpárka. rolničky má na čepici/ jakási tajuplná něha/ o tom důležitým se ani nedá mluvit/ o rozechvělých prstech dvou milenců co se z velké lásky nemůžou pustit, jinak by se jim srdce rozskočilo/ o babičce co je jako anděl (a není to jen tou noční košilí s jemným vzorkem), vráskami protkaný obličej, nejkrásnější úsměv na světě,jen úzkost z toho jak čas teče mezi prsty, mezi reklamními letáky a hloupými řečmi a ženěkdy bude pozdě a nebude vůbec. stahuje se krk, nedá se na to myslet/ že nebe a země se stýkají jak přesýpací hodiny.
Pereme se o pozici zajatce
Budeme se na sebe usmívat,
mlčet a cítit se v pasti.
Oba dva, na stejné lodi,
pereme se o pozici zajatce.
Pásmo..
Na konci světa sedět vedle tebe na poušti. Rozpouštět se jako mýdlo v pěně, pít ze tvých rtů tvůj život. Jestli mě okamžitě nechytneš za ruku, uvadnu a už mě nikdy nic nevzbudí. Kdyby jsi mi odtrhl tu náplast z pusy, mohla bych ti to říct a zachránit se.
Buď vůle Tvá
buď vůle Tvá
modlím se ráda
jen potom někdy koukám
co Pán Bůh koná
nevyřčený otázky
nevyřčený otázky
jsou jak rozbitý okna
mezi náma
chodíme kolem sebe opatrně
sama
sladkej čaj s medem a s hřebíčkem
někde na zápraží
zasypáváš mě listím
ze svý nedosažný výšky
pohled z Jizerek
že zase vlasy ve větru
že úsměvy, oči a zelená košile
že dobře všude kolem a v sobě
ticho jak v hrobě
Na druhou stranu
Na druhou stranu
co je normální
krápníky se nemaj olizovat a každej to někdy dělá
na druhou stranu
z nádraží
červánky nad opuštěným nádražím
všechno profukoval vítrz vinic
a do smíchu bylo jako o hodech
.
Sen..
"Dobrý ráno, jak ses vyspala . " ptá se I. ráno v kuchyni.
"Dobrý.
Bublací
Plná radosti
Probublávám si do všednosti
Sbírám kal a odlívám ho za kapucínským klášterem
Do pryč
intenzivní a pryč
intenzivní apryč
roztrhlo mi hlavu vejpůl
a pak už jen smích a tvý zakázaný témata
o tom a o tom a o mně
zajatec svobody
za-drž je
když padají přes okraj
když dělaj si z pekla ráj
šlapajíc po hodinkách
jiná
dlouhé chodby,
gotická okna
všeobjímající chlad
na jedné z rozet zmrzlá kapka vody
Palačinková
Nebyl jsi ani kouzelník ani šaman
neléčils, jen čeřil hladiny
a obracel nebe a zemi jak palačinky
na počkání
Z nádvoří
Stojím ve světle slunečních paprsků na nádvoří starého polorozpadlého zámku. kapky rosy na parapetech oken s oprýskanou barvou, zpěv ptáků ze zanedbaného parku. Celým okolím se line otázka jaké to tu bylo kdysi. Kdysi kdy všechno bylo jinak, líp.
červená rapsodie
večer se otvíraj rány
takylahve
- instantní letargie
z obou teče červená
oděrky
křehká, křehučká
nenechám si ubližovat
ani vzpomínkama ne
až moc princů až moc slov
Démon
voda
polkne všechno
kamínky se obrušují
rákosí šeptá nekonečné modlitby
no a ?
z příběhu života vystřihuju spirálu
vracím se tři roky a dva kluky dozadu
petrovskej šéf je stále autorita
a Brno je ještě inspirativní
Jako ty mi říká málokdo
Jako ty mi říká málokdo
motám se Ti do náručí
a jízdenku zpět pouštím po větru
aspoň dnes
silná
spletená
ze vzpomínek
popletená vůněmi cizích zahrad
Slovo rozbilo den
Lochneska v mlze
nad propastí
v mlze
letí horská dráha
miluj mě nebo spadnem
trosečnická
Trosečník je eufemismus od trosky
koukám do Tebe jak do zrcadla
stejný neřesti na Tobě víc svítěj
odzbrojuješ mě
těžce sebelítostivá
je mi líto
co by mohlo být a není
je mi líto
kým pro tebe nejsem
co se bude dít ?
Třeba tě začnu bavit
i když nejsem blondýnka
zrzky jsou prý vášnivý říkal známej
a já se smála jinak bych mu musela vrazit
moment co tká lano do nebe
po kotníky v zelený vodě
před očima modrý dno
sdílený, takže ne tak strašný
pohled do nekonečna děsí
můžeš ?
můžeš mi být
někým důležitým (. )
sepisuju si pro a proti
zdi běhám pořád dokolečka
rytíři 21.století
tančíme si
jak opilý vosy na konci léta
kolem sebe
s klapkama na očích mluvíme o obzoru
další okýnko filmu
obraz první:
mezi ulicema
někde nad úrovní chodníku a pod úrovní střech
čekám Tvůj stín
moment tká
Zacinkal vzduch
někdo se jen tak nadechl z plných plic
a mladík se pousmál na jednu slečnu
stromy to viděly
odpolední bylinková
vysypávám si Tvou tvář z rukávů a kapes
jako usušený bylinky se sypeš a děláš všude nepořádek
velikonoční úklid nezabírá
rušíš můj klid
V případě nouze rozbij sklo
dotýkat se světla
jako když hladíš tabulky skla
na druhé straně někdo brečí
a opírá si hlavu
479
Dotyk
lámou se okení tabulky do Lásky
Co nejde zastavit musí zrychlit
světla blikaj
čekám Tě
natahuju ruce
do tmy
čarodějové odpluli do Indie
tak můžu bezstarostně rozmíchávat hvězdy v kafi
Lámání chleba
Dneska se láme chleba
co leží na stole mezi náma
a taky kosti
jak si křupem z nervozity ruce
Mimochodem
bydlím v krabici s nápisem
"křehké"
před světem zavřít se
je tak strašně lehké
Prokrastinace
Držím čas
sype se mi z rukávů jako písek
a padá na bílé kachličky
věčnosti
od pondělka zlodějka
od pondělka zlodějka
unavená
zničená
polapená cizím princem
pihy z ramenou na rozdání
tečky na ramenou na rozdání
ze sluncí mechu hvězd polí
ruce dokořán objímají svět
nedostavěných katedrál
Lásko Ti nikdy neřeknu
Lásko Ti nikdy neřeknu
asi strach že bys mi moh zmizet
hrdost jak mraky nad Brnem
konstantní stav asi dva měsíce
V hlavě Topola
V hlavě mám Topola
asi je to průšvih
je mi mizerně
ze mě
Kam to bude ?
Cestuju vlakem. Cestuju vlakem ráda. Zrovna sedím v jednom typickém neudržovaném vagóně s knihou na klíně a s kafíčkem z automatu na stolku před sebou. behem četby si pohrávám s vlasy.
Nepamatovala si co z toho bude
Nepamatovala si co z toho bude
jakoby někdo smíchal několik různých jídel a pak je dal na talíř
to přece nejde
bála se praskajícího skla
Panika !
Čaj už nestačil k spokojenému spočinutí.
Nervozitou se jí tak klepaly ruce, že se jí vylíval všude po stole, básničkách, učení, sebejistotě
Navíc nepomohlo ani známé pořekadlo, že všechno bude dobrý
s nespecifikovaným časovým horizontem a snad právě kvůli němu to nezabralo. Na věčnosti určitě, ale kdo se k ní má dohrabat .
podzimní
navlíkáš si slova
a slzy na špagátky
a odhrnuješ si vlasy z obličeje
usychá tráva
Obrázky
v dlani pár kytek, semínek a listů papíru
pouštíš po větru
co se ztratí tu, navěje vítr jinde
dešťové hole
Mim a starostlivá víla II
přišel podzim, ochladilo se
Mim a starostlivá víla se ale měli dobře
bezstarostně se courali městy, jejichž jména neznali a bylo jim to stejně jedno
a protože listů už měli plnou truhličku, začali sbírat malé kamínky
Mim a starostlivá víla I
Putovali staletími
mim a starostlivá víla
v každém století nechali několik slz
na podzim sbírali listí a schovávali je do dřevěné truhličky.
se bojíš, co ?
se bojíš, co .
čeřit klidnou hladinu
zpívat si nahlas
a tancovat na ulici
boj s lhostejností
Bojovali jsme spolu
až do uplnýho vyčerpání
hladina je zas klidná
a ruce hřejí
mono*
udrncaná vlakovým rytmem
počítám co všechno nakoupit
co všechno vyřídit
kde všude uklidit
Psal mi
další den
jak přeložený list
co ve schránce čeká
na otevření
Samota
Samota je, když se ten druhý najednou pustí
a do žil teče zelená voda po batikování
někdo rozplýtá proutěný koše,
a kýve se ze strany do strany
Ze samoty
Zachvíli zmizí pseudolunapark s dinosaury
z umělé hmoty
a jantarový náušnice
budou to jediný
kapka krve na skle
máš ruce od El Greca z obrazu
a na skle se třpytí poslední kapka
krve - bytí
co ještě nevyprchalo.
obruče a jiné haraburdí
na dálku
Ti foukám do ucha
vím, jak to nesnášíš
kdy se poučíš
dopolední indispozice
směju se do snu
směju se do vinic
a do očí rozmazané krajině
za tvými zády
odolední indispozice
jak písek mezi zubama
pološílenýho beduína
jsou tvý slova v mojí hlavě
a batikovaný trička venku na šňůře
nepřibližuj se
namaloval sis mě modrou, zelenou a bílou
jen pár čmouh na papíře
hra hmoty barev pro Tvé prsty
víc si se mnou pohrávat nesmíš
Kradu Ti písek na mandaly
neslyšíš
a nevidíš
(do) mě
jakobys pořád jen vysypával pískem mandaly
kdyby se někdo ptal, jak se mám poslední dobou
čerstvě svoje
polykám vůni šeříků
zapíjím ji černým čajem
a k večeru si píšu deník
snad jen, že vím o Naději
držím Ti palce
opřená o kolena
a smutná
zpívám si přes rameno
Píšeš, že píšeš
Píšeš, že píšeš
o mně, doufám,
šeptám si v duchu
a navíjím si vlasy na prsty
Nekouše
Napiš mě,
poskládej do obálky a odešli.
Doporučeně, samozřejmě, ať už jsem pryč.
Zameť stopy. Třeba pod ten huňatej koberec cos dostal od Jarka.
O zapření
jak je těžký se zapřít .
je to jak zavěšení se hlavou dolů proti průvanu
a poulit z nevyspání oči
svaly ochabují jakoby rezignovaly na příkazy
v tátově kulichu
Jsme si zase o krok .
V kostele zima na dva prsty v kapse
a jezinky si tancujou před kostelem, jen kdyby věděly.
v tátově kulichu zavírám se do starých knih
nebojím se, jen se chvěju
Nebojím se, jen se chvěju
drkotají mi zuby a nervózně kopu do štěrku v cestě
a kroužím kotníky ve vzduchu
něco se stalo
Zachraň koho můžeš
Zachraň koho můžeš
rychle, včera bylo pozdě
a v noci lezou pavouci po zdech nebo stěnách to je jedno
drž se kormidla nebo Ti vysklí oči jako jemu,
Setřepaná ze střechy chladící od sněhu
jsme přetnutí si
navzájem
napůl zeširoka
a tak vůbec
Osobní
Modlím se k Tobě
a prší do nebe
tančím Ti kolem hlavy složité sestavy
svých Pro a Proti všem
pro ty moje ...
Máme si ze sebe strach
na patách jehličí a prach
po stopách Jeho jdem
padáme o sebe se opíráme
Satisfaction
Elegance vyrostla mi za okny
a tak jsem ji utrhla a chci si s ní povídat, chodit po městě a tak celkově
rostu ti do hlavy .
řekni.
a tak mlčím
oblaka snesla se moc brzo
a tak mlčím
ohalila černý chuchvalce vlny
a tak mlčím
Mrznu !!!
mrznu
vím, žes to se mnou myslel tak nějak vždycky dobře
a do jara tak strašně daleko
nezapomeň na mě.
Schovat se
Schovat se do Tebe
jako do ulity
před deštěm špíny
zvnějšku
O Kouzelníkovi
Slova jsou zabalená v celofánu
šustí a třpytí se
je to tak krásné
až se dojetím rosí okna
Pletu duhovou šálu
Ze vzpomínek pletu duhovou šálu
třikrát kolem krku
chtělo by to zamíchat trochu
tou stojatou vodou mezi náma
odpoledne básnířky Š.
Básnířka usnula pod stromem,
listy ji zasypaly
uteklo odpoledne
a nikdo ji nenašel
Nikdy
Petrovské věže padají
a všechny vlaky do ráje vykolejily.
jen kvůli jednomu polibku
který se nestal skutečností.
(S)potřebuju Tě
Můj život se podobá absurdnímu dramatu
Zahradní slavnosti uprostřed digitálních a ručičkových hodin
mezi úsměvy a protáčení očí
batoh na zádech a domov na dvou místech
co všechno může zmrznout
všechno se to vrací
tvý kristusky a hlas co zpíval tu pecku od Leonarda Cohena
a oči co hladily hlavně k večeru
léto, kafíčko po obědě
Barvy v láhvi od okurek
Rozpouštím si barvy
v láhvi od okurek
od nejsvětljší po tmavou
a v každé jsme oba dva
Potmě
Potmě dá se líp povídat
( i zpovídat se)
lidi do sebe nemusí rýt aby to vypadalo že spolu vlastně nechtěj mluvit
ale stačí být spolu
Padákem
Ulítáváme každej jiným směrem
nemůžem na sebe čekat
ani se tomu v té rychlosti smát ani brečet
jen doufat, že se sejdem ještě na zemi
V noci na balkoně
V noci na balkoně v hnusně velkým a špinavým městě
a svetru kterej už se dávno nenosí
koušu si nehty a plácám v duchu nesmyslný věty
pro Tvý špatný spaní
V potoce
potřebuju očistit
lehnout si do proudu studenýho potoka
jako v Křídlech a čekat
čekat až přijde, usměje a určitě bude mít dlouhý vlasy
Na návštěvě
Ulepená po vinobraní
proplítám se tvýma vlasama k západu slunce
a ne a ne odejít domů
proč taky
V tichu
Šumění větru, ticho a klid
chci se jím nechat naplnit
až po okraj zmatenosti
vyzbrojit se před skleslostí
o Pánu Ježíši
Porodilo ho ticho a pokora
životem neslo štěstí a prozřetelnost
smrtí pak Boží láska
teď ho pronásleduje naše lhostejnost.
Křížem
Křížem se požehnal
a modlil se za chod světa
za ty co neznaj dobro
za ty co jsou bez pomoci
je to fakt lidi
zákony jsou o ničem
a když musíš tak musíš
hlavou zeď neprolomíš
a někdy je lepší dát si kafë
Ranní
nové písničky
zamrzlé úsměvy k ránu
na okně zbyla kytka kopretin
pro koho asi
A co když řeknu, že...
A co když řeknu že je to Láska
praskne pár skleniček
zavře se otevřená kniha na stole
někomu rupne struna od kytary
Pálavská
jsou věci,
které se říkají až po druhé deci bílého
jsou tajný a hřejou
jako vápence na Pálavě
sezonní
vyhýbám se odpovědím
dost natěsno
bubnuju do stolu,
a potmě Tě hledám za záclonama
prolásková
pojď a uzdrav mě
natahuju k tobě ruce
němá
snaž se trochu
Mariina tvář v zrcadle
Koukala na mě zpoza zrcadla
a já chtěla být jako ona
tak strašně moc
jsem chtěla rozbít to zrcadlo a dotknout se jí
vyšinutá
našla jsem se na obrazuholandskýho malíře
letěla jsem tam vzduchem
někam nebo k někomu .
nevím
pózy, pózičky
kolik jich ve mně umřelo
a narodilo se
mrtvolky vyvětrány
rány obvázány
kde nebolí hluk a křivý pohledy křivejch lidí
kam mě zavedeš
se ptám furt dokola
protože smysl se točí a točí a točí a sám sebe vytáčí
tak bude asi lepší poradit si bez něj
dojatá
Nemá smysl
čekat až se utrhne ucho
když ho slyšíš padat den co den za svítání
to radši tančit do roztrhání těla
Pojď, zavři oči a nemysli na nic, než na mě
Miláčku se říká jen jednomu
a já hledám vosí hnízda po dvoře
a netrápí mě to
šaty se ve větru napínají jako plachetnice do nebe
třeba to tak někde je
nepřítomný pohled dívky v modrých květovaných šatech mrazil zahradu do kořenů
slova jí vycházela z úst jen šeptem a pohybovala se pomalým bojácným krokem
pojď, nabízela jsem jí vždycky ruku, projdeme se támhle pod jabloně
a první úsměv narodil se za dva měsíce
Babičce
přes dlaně
propadává růženec
ať se snažíš seč to jde
o hořčičné zrnko stále znovu padám
Automatický text
Pojď, zajásala divoce v zelených šatech jako by patřily víle odněkud ze Šumavy. Atrium zpodobnio vertikalitu a možnost ne nutnost snad trochu tečka do vína uprostřed běhů ne, filmy ne, a potom je to jedno. Nic není teˇa teď a teď a včera už odešlo. Zítra buduj a dneska, dneska mysli.
jen tak letmo
Procedím mezi zuby do ztracena
dotek dlaně
citotěsný
navěky
Skleněnka
Ještě odpoledne poletovaly mi tu barvy kolem hlavy
každá měla svoji melodii a všechno bylo v pořádku
jenže kvečeru se všechny slily do ošklivě hnědé
a já ztrácím klid
psycho
zlato jak tohle přežijem
povídáme si pod stolem
mezi batikou a zvadlýma kytkama
mezi Sugerem a Bernardem
Kudy tudy ?
Slunce pořád za zády
radili v pohádce tomu urostlýmu chasníkovi
. a všechny prohraný bitky taky, dodávám já.
jak se odevzdává seminárka
jak ti to mám podat
aby sis to nepřečetl do hlavy .
ale třeba do ruky nebo do nohy,
ty neumí číst
moment tká
Rozpadávaj se mi písmenka
a východy slunce pečou rohlíky
na počkání.
ráno
v pět ráno
vstává se v nebi
ptáci letěj dolů na zem do práce a zpívaj si u toho jakej že to bude zase pěknej den
mraky zadumaně majestátně kontemplujou bezvětří
Pro lepiče muších nožiček
stačí vidět
jak opravdu žiješ s velkym Ž
a sochy u Petrova brebentí
až z toho brní uši všem kolem
Pán
Obě ruce
po lokty v tvých ranách
Pane, jak se stydím
zvedáš mě
Kopretinová
snažím se prostřít
pro všechny kdo přijdou
nachystat velkou hostinu
kdesi na louce plné kopretin
Jaro ?
Zase zaplýtáš si život do neuvěřitelnýchcucků
v tmavým koutě sníš o slunci
když koukáš do prázdna
ani ti nedošlo že Moranu vynesli už minulou sobotu
Běží..
Sedíme, mluvíme. jak život stojí a leží,
řeči po stole běží poslepu do propasti. Jau.
Stará dáma vaří jed .
Na Madagaskar
Vykašli mi prosím tě nějakou pravdu,které se chytnua odplachtím na ní na Madagaskarza pandama a od Tebejuchů.
dnes
Že v nejlepším se má přestat
a ve vlasech korálky z léta
cestujudo náruče Panny Marie
znovu a znovu
Všem
Tady je má ruka
připravená Ti pomoct
Tady jsou mý peníze
Vem si je a najez se za ně
Když má člověk chaos v hlavě
Skáču panáka přes svý ego a pavučiny z předloktí navíjím na cívku Zbytečnosti (nechtíc, ale to mi asi nepomůže). Po lístcích mi uvadá zbožnost, protože při cestě pro vodu bych Tě musela obcházet.
z postele
Vždyť ty jsi nikdy nepoznal modrou od fialové
a za zády do čaje cukr
do hlavy stíny,
za Tebe jiný bude mi držet palce u noh
Do nebe
Jak když vroucívoda do hrnku
tak já k Tobě
klokotám
tím každodenním potrubím světarezivým
Tobě
Kotníky na rukou zatnutím zbarvené doběla,
to jak mě tvá náruč naposled bolela
Pro R
Nahá a bílá
do sněhu oděná
odpočívám
černý čaj rozlívají mi po břiše
Neuvěřitelně poleptaná duše
Neuvěřitelně poleptaná duše
politá přepáleným tukem
a silnými řečmi
zapletená do korun japonských sakur
Nahá a smutná
Praní špinavého prádla
konalo se včera před půlnocí
nemilosrdně ze mě servali všechno šedivé
ale k bělení se neměli
co se u nás děje večer
Lógr z kávy mezi zubama a ztracený abstraktní malby slepejch dětí tě můžou štvát v devět
v deset padáš s rukama roztaženýma a vytřeštěnýma očimana postel co voní po levanduli
v jedenáct hledáš korálky pod postelí
o půlnoci se směješ nahlas do tmy opuštěnýho domu
Ty a knížky
Někdy jsi ty
a někdy anti. kvariát na rohu
mým štěstím
Někdy v Tobě si čtu jak na mravence a z kterýho mraku bude pršet
chjo..
o zdviženýprst se zastaví běh světa
když kouzelník s holí hrozí
hýkající mládeži
uslintaný dvojice
Z Petrova
Vykašláváš pomalu
nalíčený řasy imaginárních panenek na hraní
sudoku
do očí střelnej prach
IDS JMK
Povídals jsi mi o vybíjení slonů v Africe. A mně se klepaly ruce s šálkem čaje. Nemám ráda, když se na mě tak koukáš, když mi šaháš na ruce a když říkáš, jak jsem hezká se sulcem blahosklonnosti v hlase. Zase ráno vyšlo slunce a my jsme to zaspali, protože do noci poslouchali jsme Chopina a tvářili se jako velcí intelektuálové.
Pro Pána Ježíše na kříži u kostela
Dnes v podvečer pana Schikanedera
pustils mě k sobě na obraz
ruce se spletly
slova se vyslovila
mini modlitba
Protkal jsi mě zlatou nití
dej,prosím, ať na to nezapomínám.
Modrej anděl
Modrej anděl
křičel až popraskala všechna skla v kostele
v bolestech se svíjel
před oltářem klečel
malinká
Mámivé
mizivé upouštění (páry)
v odpouštění
vzduchu se nedostává
Maličká
Prostírám vám nebe
na barevným ubruse podzimu
a čekám až si někdo kousne.
Carpe diem
sny někde daleko na mapě
skládáš si do komínků
na který nikdy nevylezeš
tancuješ tajně
Jemu
Už nemluvím sprostě
a místo toho naslouchám valašskému nářečí
když rozprašuješ evangelium jak když mamča rosí kaktusy
sedla jsem si na hodiny
Ignorantovi
Napůl u Tebe doma
přeskládávám ti skříně
vyhazuju Stopy hrůzy
a počítám květy jabloni na dvorku
Zamilovaná
V podzimní mlze,
poslední hrozen
touží být pro Tebe vylisován.
Oči
Oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči oči
. po mně se otOČIly
a já jsem zapomněla žvýkatchleba s marmeládou
automatický text
Skrývám se
skřivánek má kolem krku šátek
čaj mi rozlejváš po stole, čuně. kdy se to naučíš
klopím oči
Útok
Útok si užívám
jen neozbrojená
s absolutní důvěrou,
že mě zase porazíš.
v rytmu dechu
Oči vám ještě nevyčpěly, pane umělče
máte pěkný klobouk a duši jako pták
po provazech chtěla bych s váma chodit
a koketovat s absolutnem u odpolední kávy.
Noční výlet k smírčímu kameni
Pojď hledat smírčí kameny
po ránu jiskřit jak voda z léčivého pramene
vím, že to umíš
hojíš mé rány po vlčích mácích
Narozená v babím létě
padající listí obléká Krista
chráněná sojčím peřím
už se Tětolik nebojím
na kopce křičet nechodím