Změny

brečet si sůl na mříže

Doufat, že se rozpustí

až si oči odpustí

změny z bytí na nebytí

Stačí, dík...:)Ještě mě zajímá co řekneš na básničku Pod mraky a pak už ti dám pokoj...;)

Začnu odzadu - vysvětlovat, po jakém traumátku jsi to či ono veledílo sepsala, je pitomost, která ti v ničem nepomůže. Spíš naopak, poněvadž jesli jsou na něco mozkem obdaření uživatelé alergičtí, tak na to, když se někdo snaží dělat ze serveru politovnu. To bylo jen tak na okraj. Nech si poradit. A k textu. Na to, že jde o vcelku jednoduché rýmování (akorát u té něhy to nevyšlo) zachraňuje čtivost dobře nastavený rytmus (s čestnou výjimkou hádejte čeho? Áno, něha je opět vítězem!), prostě to hezky odsejpá. Když umíš pracovat s rytmem (což umíš), tak rýmy skoro nejsou potřeba, alespoň ne v téhle základní poloze Láska/páska. Čili technicky vzato žádný průšvih:) Horší je to se smyslem. První strofa svými časy, směry a bůhvíčím ještě zamotá šišku každému, kdo by se pokusil rozklíčovat, co se vlastně básník snaží sdělit. Druhá strofa je z mého pohledu nejpovedenější, neboť se podařilo vynajít neotřelý, zajímavý obrat (brečet si sůl na mříže kvůlivá jejich zozpuštění), vše opět rytmicky dobře spasováno. Až na ten závěr. "až si oči odpustí" Vždyť to vůbec nedává smysl. Já vím, žes tím asi chtěla naznačit, že až přestaneš fňukat, tak to přejde, nicméně v daném kontextu je to minimálně ... kostrbaté. Suma sumárum - nepříliš povedená báseň. Než se ale urazíš, uvedu ti to do kontextu. Na Písmáku je v posledních letech nebývalé množství naprostých, totálně zmrvených a nečitelných srágor, čili "nepříliš povedená báseň" je v podstatě pochvala:) (stačí takhle?)

...jsou to časy...*t.

Hele... pro všechny: Jsou mi úplně jedno jakýkoliv filosofický úvahy. Já vím, co je bytí, jsoucno a podobný kraviny. Já jsem to napsala po rozchodu a je to myšleno tak, že jsem vlastně "nebyla", že se zastavil čas v jednom mrtvým bodě a že najednou jsem nemohla nic pocítit, nic prožít, byl jenom můj stesk a nic víc. Chápete to?!

Hledání poznání se otevírají pouze dvě cesty: jedna tvrdí, že bytí je a že je nemožné, aby nebylo. To je cesta jistoty, doprovází ji pravda. Druhá tvrdí, že bytí není a že je jedině ne-bytí. To je cesta, na níž je jen lež. Neboť duch by nedokázal vnímat ne-bytí, jež se nemůže uskutečnit ani vyjádřit slovy. Bytí a myšlení jsou totéž. :D

Á, Míra si vytáhl jednu pasáž z videa o intelektuálech. Pán je gurmán...

Tento názor hlásám už od roku 2002, ale pořád ještě neupadnul.

ten písmák čím dál tím víc upadá...

život je jako metafora dokud tě někdo nezaorá

Rajmund: nepsal, nýbrž vyleptal močí do zdi.

Kdyby pobýval Karel Havlíček místo vyhnanství na Špilberku v samotce, za pár let by psal něco takového.

druhá sloka je zajímavá. první je divná :)

Nevím, ta první část je taková jednodušší, ale ten konec se mi líbí...

docela se mi to líbí, i když to zní trochu jako rýmovačka (to nemyslím nijak špatně, sama neumím psát vázané verše :- ), a to: "brečet si sůl na mříže doufat, že se rozpustí až si oči odpustí" je zajímavý obraz. *

Všechno se totiž liší od nic jen tím, že má bytí nebo je jsoucno. Něco, co by se vůbec netýkalo bytí, tedy by se žádným způsobem nejevilo jako jsoucno, by nebylo něčím, nýbrž právě ničím.