Čekání na inspiraci

Nad papírem ve večerním světle

sedí muž a v puse žmoulá tužku

v hlavě jen trochu skládá myšlenku

jak vytvořit svět, jenž neskončí rozbitý ve skle

Bojí se a nebojí, rezignuje na rozum

oči mu skoro padají do klína

vlasy jako hadi kroutí se dokola

jeho tělo zatím neusíná

Za okny se špinavými skly a roletou

zrcadlí se malé domy bez střech

život, jenž končí, jak tečka za větou

usedne a odlétne, aniž slyší vzdech