If

Podivné odpoledne smaragdové

Jako pán v klobouku za nohu pověšený

Tak je to směšné

Ale převalují se přeci na jazyku slova

A jejich nedočkavostí Jazyk

ta velryba pouště

Surově vzývá patro

Je tam vím to jen Tam utíká mezi zuby Rtuť

Ano rtuť dívej se - koulivé bytí skrytosti

Rtuť slovo hmotné až svítí

Slovo jenž obkroužilo člověka

Sucho tam vzadu ale ona má vždy cestu k vlhkosti

Těkavá mysl alchymie hada

Je tam za tebou zruš se Tam Slovo

Počkej…

Ale ta touha a polární poušť tam pod klenbou

Jíž vládne souhvězdí patra a měsíc červená a táhne se

K obzoru … tam oni zlověstně se srocují

A bez žabího zpěvu

Skáčou mi do pusy

A jazyk trampolala lala

Ještě ozvěnou v duté hlavě

Posluhuje jurodivě

těm dvoutvářím

pašeráků významu a knírů

a těsně před zachycením vprostřed úst

zakuklí se a náhle změní v ovály mlčení

a písečná bouře slin smete vše korytem masitosti

do zapomnění

hrdla