Patologovy myšlenky chlípné

Bych si tě opálil na roštu do sněda

A pak,

v okamžiku

kdy to budeš nejméně čekat

Naříznu ti lebku

A kouknu se dovnitř

(Jsem skutečně zvědav co tam najdu)

 

Ale já vím,

Že se nedokážu soustředit

Protože bych se ti díval do výstřihu

Anebo snad projevím zájem

o tajemství tvých kalhotek

 

Všechno zkazím,

já vím

A tak se nediv kolapsu,

když to zrovna chceš

A tak si říkám

“Chtělo by to nové tělo!”

To moje,

jak víš

je již dosti zchátralé

(ani tu stolici neudržím)

“Prohodíme naše mozky,”

opáčíš

A mám mrdat sám sebe?

To ne.

 

A tak pozoruji ta ramena

Kde bych vedle tvé hlavy usadil tu svou

Avšak neumím si vyčíhnouti

vzácný okamžik

tvé nepozornosti

---