Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV Opavě
Autor
1917
Moje neutuchající paměť říká
Že jsem ji už někde spatřil
Není tomu ani tak dávno
A vidím ji znova
Vypadá stále stejně
Déšť ji smočil vlasy
(Nestihla se skrýt nebo ji nikdo
nechtěl schovat pod deštník?)
Sedí v trolejbuse se smočenými šaty
Zoufalá
a proud větru způsobí
pocit chladu na jejím těle
Jak roztomilé …
Mám pohnutky se k ní přitulit
Zahřát její křehké tělo
Ale s ohledem na společenské konvence
Si to nemohu dovolit
Je utahaná
a nechci to říct
Ale, vypadá jako stará panna
Neukojená a nevraživá
To dělají ty šaty, co má na sobě
Mohl bych si ji lehce
představit jako děvku
nebo řádovou sestru
anebo obojí najednou
Zapadá do hluku malého města
naprosto znamenitě
Avšak mohla být také masový vrah
Ti vypadají většinou normálně
jako já nebo ona
Kdybych byl sadista
Asi by mě představa
rozřezaných těl v mražáku
doháněla do nejvyšších pater rozkoše
Ale jelikož je mi násilí ohavné
Mám z této představy strach
Tak raději vystupuji u nádraží
A večerním vlakem těším se domů
Prší a kapky se rozplývají na mém těle
Okna ve vlaku jsou zamlžené
Rychle na ně něco namaluj
dokud se to dá
A za pár dní možná
uvidím ji znova