Že by ?

Její byt se příliš nelišil od jeho představy. Byla ve všech ohledech trochu dětská. Počínaje jejím repertoárem barevných gumiček do vlasů, konče její pýchou – papoušek Dodos, kterým se tolik pyšnila. Ve státech se řadila ke čtyřem majitelům, kteří tento druh vlastnili. Tito ptáci se vyznačují především specifickým řevem, který vydávají.

„Žádný pták tenhle zvuk nedokáže napodobit,“ říkala mu jednou a on se soustředil na její čerstvě vytrhané obočí.

V odkapávači stál jeden talíř. Že by furt neměla chlapa?

Hovor.

„Co je?“ zareagoval trochu panicky, když se na jeho displeji objevilo číslo majitelky bytu, ve kterém právě slídí.

„Úterý!“

„Velmi dospělé!“ vrátil jí to.

„Resonance je čistá,“ pronesla uraženě předmět hovoru.

„Neslyším famfáru.“

„Takže uděláme echo.“

Ten idiotskej pták snad nezavře zobák! Neměl ani čas na dobrou metaforu.

„Dobře.“

Zakryl klec.

„Kde jste?“

„V bytě pacientky.“

Nebylo možné přeslechnout její parkování. Auto vždycky žalostně škytlo, jak zatáhla prudce za ruční brzdu. Dusot podpatků po schodech byl taky zcela specifický.
Co se týče jejích brunátných tváří, platilo totéž.

„Vaše patologická potřeba si pořád něco dokazovat mě vážně dostává! Vím, že jste pošuk, ale lízt mi do bytu, s tím se jděte vycpat!“

Dala ruce v bok. Udýchaná. Odhrnula si z čela vlnící se pramínek. Uhnula očima.

„Vy se zlobíte.“

„Myslíte?!“

Ani si nestihla sundat doktorský plášť.

Neměla ho tu nachytat.

„Co jste tu chtěl najít? Špinavé nádobí? Nahatýho milence v posteli?“

„To ne, proboha, pedofily nesnášim!“

Pokusil jsem se o úsměv. Pokus omyl – vyšel. Šla do kolen.

„To povlečení s mickeymousem ti neodpustim.“

„Beru na vědomí,“ řekla a začala zkoumat jeho řetízek.

„Jen jedno mi řekni, jak jsi ksakru poznala, že jsem u tebe doma.“

Ukázala na papouška Doda, který snídal knoflíčky z její halenky.

V odkapávači stály dva talíře.